Slovník ekonomických pojmů

Kalkulace, ekonomická

Proces, v němž si omylní lidé jednající v měnícím se světě vybírají na základě peněžních cen mezi nekonečným množstvím představitelných a možných způsobů výroby. Ekonomická kalkulace není možná bez existence všeobecně přijímaného → prostředku směny (peněz). V tržním hospodářství jsou peněžní ceny určovány nabídkou a poptávkou výrobců a spotřebitelů. Proto odrážejí relativní naléhavost jejich různých potřeb. Ceny, za něž jsou statky a služby směňovány, ovlivňují volby spotřebitelů a výrobců při činění nabídek na nákup přírodních zdrojů, konečných výrobků i vyrobených či zčásti vyrobených výrobních faktorů. Vyšší (resp. nižší) ceny odrážejí vyšší (resp.nižší) poptávku anebo vyšší (resp. nižší) vzácnost statku či služby a vedoujejich uživatele k jejich šetření (resp. užívání ve větším množství) a nebo k rozšíření (resp. omezení) výroby. Tím tržní ceny umožňují jednotlivcům– spotřebitelům a podnikatelům – kalkulovat a řídit výrobu tak, že jsou dostupné prostředky věnovány na uspokojení nejnaléhavějších potřeb a neexistují žádné neuspokojené naléhavější potřeby. Dvěma hlavními předpoklady ekonomické kalkulace jsou (1) soukromé vlastnictví, nejen spotřebních statků, ale i výrobních faktorů, a (2) společný jmenovatel –peníze –, jímž mohou být vyjádřeny relativní hodnoty. Mises v roce 1920 ukázal, že ekonomická kalkulace je nemožná v socialistickém hospodářství, protože tyto dvě podmínky nejsou splněny. Socialističtí plánovači by se museli spoléhat na vnější (zahraniční) ceny, aby mohli určit relativní tržní hodnoty. Toto tvrzení vyvolalo živou, a stále pokračující, diskusi, v níž se obhájci socialismu snažili odmítnout Misesovy závěry.

Význam tohoto slova byl převzat ze slovníku pojmů knihy: VON MISES, Ludwig. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006, xxvii, 959 s. ISBN 80-863-8945-6. Celá kniha je k dispozici ke stáhnutí na stránkách Liberálního institutu /libinst.cz/ zde.

Zpět na seznam pojmů »