Není ropy bez zlata (pátý díl)
28. 11. 2013
Cena zlata se pohybuje na úrovních z roku 2010 a určitě se mnozí z Vás ptají, jak je možné, že zlato nereaguje na stále se prohlubující politickou a dluhovou krizi v USA? Bohužel, takto mechanicky interpretovat současnou realitu nelze. Je potřeba pochopit hluboké souvislosti, které se v pozadí ceny zlata odehrávají.
Abychom byli schopni předvídat věci budoucí, musíme hledat poznání v minulosti. Ani nemusíme zacházet tak daleko, abychom si představili události, které předcházely poslednímu - skutečně dynamickému - růstu ceny zlata o takřka 25násobek za pouhých 10 let. Období 70tých let 20. století, kdy k tomuto dramatickému vývoji došlo, bylo obdobím skutečného bankrotu Spojených států amerických, kdy v roce 1971 prezident Nixon zavřel pověstné „zlaté okno“. Krátce poté došlo ke dvěma ropným krizím, které po celém světě - zvláště v USA - rozdmýchaly dvoucifernou inflaci.
V souvislosti s těmito krizemi se o roli zlata z běžně dostupných zdrojů nedozvíme takřka nic. Jediné, co je naopak známo, je, že v roce 1971 zlato ztratilo svůj monetární význam a jedná se pouze o „relikvii“ z dob minulých.
Šestidílný seriál - Není ropy bez zlata, který vám právě předkládáme, na rozdíl od mainstreamové literatury po-odkrývá pozadí událostí, které vedly k těmto krizím a jak byly tyto krize zažehnány. Zlato tehdy hrálo zcela klíčovou úlohu. Tehdejší události zlatý trh od základu zcela transformovaly až do současné - neméně významné - podoby. Věříme, že tyto informace budou pro vás cenným přínosem pro identifikaci strategických hráčů a jejich kroků na trhu zlata.
Pro zobrazení prvního dílu klikněte zde, pro zobrazení druhého dílu zde, pro zobrazení třetího dílu zde a pro zobrazení čtvtého dílu zde.
---------- ZAČÁTEK PÁTÉHO DÍLU --------------
Z historického pohledu byla cena ropy jednoduše ustavena producenty pro nasmlouvané dodávky, dokud nebyla v letech 1979-80 uvolněna, aby odpovídala na denní nabídkové a poptávkové síly na „spotovém“ rotterdamském trhu. V těchto letech vyletěla cena prudce nahoru. Přestože byl dolar historicky fixován na peníze (zlato), poté, co v roce 1971 došlo k jeho uvolnění (odstranění fixního kurzu), byla cena peněz (zlata) vyjádřená v měnách určována denní nabídkou a poptávkou – podobně jako v Rotterdamu. Aukce se zlatem začaly v květnu 1978, protože Spojené státy měly problém přimět mezinárodní entity, aby akceptovaly jejich dolarovou měnu.
Přestože Saúdové zaznamenávali své obchodní bilance v dolarech, chtěli, jako mnozí jiní, inkasovat své zisky v penězích (zlatě), a proto také soupeřili s každým ve světě o zlato na spotovém trhu. Když se cena zvýšila nad 700 USD, bylo jasné, že nákup každé unce o trochu více zkomplikoval nákup každé další unce. Nebyl problém si zvýšit cenu ropy, jak bylo třeba, jenže finanční struktura ve světě se začala rozpadat ve švech. Každý dolar vybraný z mezinárodních bank na nákup peněz (zlata) ztížil bankám možnosti pro to, aby mohly srovnat své účetnictví proti nesplaceným půjčkám nebo upsat další půjčky. Musí zde přece být lepší cesta… návrat Peněz!
Vysoká cena zlata vylákala těžební společnosti z úkrytu. Země se náhle spojila s geology při hledání dalšího jackpotu ve formě zlatého ložiska. Těžební společnosti potřebovaly kapitál, aby zafinancovaly stavbu těchto početných nových dolů. Jistě vás nepřekvapí, že pro banky není těžké půjčovat měny. Také vás zajisté nepřekvapí, že banky rovněž mohou půjčovat peníze (zlato). Máte problém si to představit? Nemějte. Půjčovaly peníze (zlato) ve dnech před Rooseveltovou konfiskací peněz (zlata) výměnou za měnu v roce 1933 a mohou půjčovat peníze (zlato) i dnes. Dokonce v jistém smyslu dokáží vytvořit peníze (zlato) z ničeho a já vás tím provedu.
Někdy může znalost paralely pomoci porozumění. Uvažte existenci vládou financovaných podniků (Government-Sponsored Enterprises, GSE's), jako je například Federal National Mortgage Association (běžně známá jako Fannie Mae). Činností Fannie Mae je vytvářet financování pro lidi, aby si mohli pořídit dům. Vláda se v této záležitosti angažuje tak, že se zaručuje za riziko neschopnosti splatit půjčku. Dolary jsou zapůjčovány, vypůjčovány a dolary jsou spláceny. Je jedno, co se stane se směnným kurzem dolaru vůči jiným měnám. Pokud je hypotéka prodána na sekundárním trhu, kupující této půjčky fakticky kupuje nikoliv dům, který byl touto půjčkou financován, nýbrž právo po určitou dobu pobírat pravidelné splátky vypůjčovatele.
Uvažujte podobně i o půjčce těžařské společnosti. Úrokové sazby na půjčky peněz (zlata) jsou často o mnoho nižší než měnové úvěry, protože peníze (zlato) mají (i přes svou „cenu“) v čase svou inherentní hodnotu, zatímco papírová měna se znehodnocuje tak rychle, že musíte věřiteli vrátit alespoň tolik, aby neměl ztrátu, a to nebudu zmiňovat zisk za riziko. Protože těžaři budou vytahovat peníze (zlato) ze země, má pro ně největší smysl vzít si půjčku v penězích (zlatě), spíše než v měnách, aby mohli financovat budování nových dolů. Ale protože Caterpillar má hlavu v písku, je třeba mít dolarovou měnu na nákup těžebního vybavení, takže jakožto nedílná součást tohoto peněžního (zlatého) úvěru musí být provedena směna za papírovou měnu. Tato uspořádání mohou probíhat jakýmkoliv možným způsobem, ale následující příklad bude typickým.
S příchodem roku 1980 chtěli Saúdové přirozeně za svou ropu stále peníze (zlato) a zbytek světa měl problém s likviditou. Spousta měnového bohatství byla již přesunuta do zemí OPEC, což zanechalo mnohé země lopotící se se splácením vlastního dluhu - přičemž spousta jejich úvěrů měla podobu recyklovaných petrodolarů.
Nechť půjčování pokračuje! Bullion banky tyto obchody zajišťovaly a centrální banky (CB) fungovaly ve stejném modu jako u Fannie Mae, když garantovaly konečné splacení v případě krachu vypůjčovatele. V tomto jednoduchém příkladu je možné na Saúdy nahlížet jako na hlavního věřitele (přestože vypůjčovatel o tom neví), který poskytuje měnový ekvivalent peněz (zlata) zapůjčovaný těžebními společnostmi na zaplacení vybavení Caterpillaru pro budování dolu. Protože to bylo sjednáno jako peněžní (zlatá) půjčka, musí být peníze (zlato) časem splaceny. Z pohledu Saúdů je to v jistém smyslu stejné jako Roosovy dluhopisy, u kterých se za dluhopisy zaplatí americkými dolary, ale po splatnosti se očekává navrácení pevně stanoveného množství jiné měny (v tomto případě peněz (zlata)).
S touto jednoduchou, ale nezbytnou garancí centrální banky proti nesplacení těchto peněžních (zlatých) úvěrů by se Saúdové například nerozpakovali poskytovat hotovost, čímž by si fakticky kupovali nikoliv přímo zlatý kov, ale spíše právo v určitém období pobírat zlaté splátky vypůjčovatele. Je to jako koupě hypotéky na sekundárním trhu. A peníze (zlato) centrální banky se nemusí nikdy hnout nebo změnit vlastníka, pokud vypůjčovatel není schopen splácet půjčku a centrální banka je povinna uskutečnit garanci za plné splacení peněz (zlata).
Není v tom ovšem nic zlověstného. Cena zlata spadla jednoduše proto, že proti-zlaté postoje byly podporovány přes společné investiční trhy, zatímco hlavní kupující na zlatém „rotterdamském trhu“ našel jinou cestu, jak výměnou za ropné zisky získat požadované peníze (zlato). Toto se velmi podobá mimotržním nabídkám Bundesbanky, které jsem zmínil dříve. Prosím oceňte trpělivost v tomto přístupu a také závazek penězům (zlatu) s vědomím, že po mnohá léta může být ještě levnější, zatímco oni se budou zdát jako blázni, že jej kupují od nejvyšších cen až dolů k těm nejnižším. Ale ta skvělá odměna je na konci – který se blíží – a k tomu se ještě dostanu.
---------- KONEC PÁTÉHO DÍLU --------------
Tagy: Není ropy bez zlata
