Hugo Salinas: ZLATÝ STANDARD je tvůrce a ochránce pracovních míst (třetí díl)

Nyní předkládáme třetí díl. První a druhý díl je k dizpozici zde.

Analýza problému deindustrializace a nezaměstnanosti

Tyto problémy se objevily, protože došlo k eliminaci zlata jakožto a) překážky úvěrové expanze a tvorby peněz, b) jediné formy placení mezinárodního dluhu.

Za zlatého standardu všichni hráči v mezinárodním obchodě věděli, že je možné prodávat zboží pouze do země, která prodávala něco na oplátku. Nebylo možné nakupovat ze země, která na oplátku nic nenakupovala. Obchod byl díky tomuto omezení přirozeným způsobem vyvážený. „Strukturální nerovnováhy“, které jsou dnes tak běžné, byly v této době neslýchané.

V roce 1900 mohlo například Mexiko vyvážet kávu do Německa, protože Německo na oplátku exportovalo stroje do Mexika. Německo mohlo kupovat kávu z Mexika, protože Mexiko zase kupovalo stroje z Německa. Každá transakce byla denominována ve zlatě a výsledkem byla rovnováha založená na ekonomické realitě. Jelikož byly světové obchodní vztahy vyvážené, stačilo relativně malé množství zlata k tomu, aby bylo dosaženo mezinárodní rovnováhy. Světovým finančním centrem působícím jako „celosvětové clearingové centrum“ byl Londýn. Pouhých pár stovek tun zlata stačilo k pokrytí potřeb tohoto clearingového centra. Pro více informací o Londýně jakožto clearingovém centru pro světový obchod si přečtěte „Real Bills“ a související články od Antala E. Feketeho na stránkách www.professorfekete.com

Další příklad: v roce 1930 mohly USA prodávat do Číny jen minimálně, protože Číňané byli chudí a chyběla jim kupní síla. Jelikož Spojené státy prodávaly do Číny malé množství zboží, mohly také z Číny nakupovat jen málo. Přestože byly ceny čínských produktů velmi nízké, USA nemohly moc nakupovat z Číny, protože Čína nenakupovala od USA – Čína byla chudá a nemohla si dovolit americké výrobky. Obchod mezi Čínou a Spojenými státy byl tedy vyvážený díky potřebě platit salda svých transakcí ve zlatě. Rovnováha tedy byla pravidlem a vznik „strukturálních nerovnováh“ byl naprosto nepravděpodobný.

Při volném obchodu za zlatého standardu nevyžadovala většina transakcí pohyby zlata k dokončení výměny. Prodané zboží se zaplatilo navzájem, zlatem bylo třeba zaplatit pouze nízké zůstatky. V důsledku toho byl mezinárodní obchod limitován objemem vzájemných nákupů mezi stranami; například čínské hedvábí platilo za importy amerických strojů a obráceně.

Zlatý standard nastolil pořádek a harmonii. Kdyby prezident Nixon v roce 1971 „neuzavřel zlaté okno“, byl by dnešní svět úplně jiný. Číně by trvalo století nebo déle dostat se na svou současnou úroveň. Čína by nemohla moc nakupovat z USA, protože by byla chudá – proto by ani nemohla mnoho prodávat do USA.

Zrušením zlatého standardu se toto ale zásadně změnilo

Ke změně došlo, protože Spojené státy tím, že vyloučily zlato ze světového měnového systému, mohly všechno „platit“ v dolarech a bez zlatého standardu jakožto omezující instituce, mohly tisknout dolary ad libitum – bez omezení. A tak v 70. letech začaly Spojené státy nakupovat ohromné množství vysoce kvalitních produktů z Japonska a Japonci se chlubili: „Japonsko prodává, Japonsko nekupuje.“ Situace, ke které by za zlatého standardu nemohlo dojít, se stala možnou za existence dolaru s nuceným oběhem. Japonci se stali ohromnými producenty a jejich ostrovní země se změnila na továrnu. Japonsko nashromáždilo ohromné dolarové rezervy, které byly poslány z USA výměnou za japonské produkty. To je to, co spustilo deindustrializaci Spojených států amerických.

Příkladem mohou být američtí výrobci televizorů. Některými z proslulých amerických továren, které vyráběly televizní přijímače po milionech, byly Philco, Admiral, Zenith a Motorola. Japonci měli lepší a levnější produkty a protože opuštění zlatého standardu umožnilo Japonsku prodávat bez toho, aniž by muselo naoplátku něco nakupovat a zároveň umožnilo Spojeným státům nakupovat bez toho, aniž by musely naoplátku něco prodávat, výsledkem bylo, že všechny tyto velké továrny vyrábějící televizory v USA byly uzavřeny. „Odvrácení se od zlata“ tak způsobilo uzavření amerického průmyslu.

Ničím neomezené nákupy z Japonska plynuly do USA a do světa, protože byly placeny dolary, které mohly být vytvářeny v neomezeném množství. Rovnováha nastolená zlatým standardem se rozplynula a nahradila ji nerovnováha.

Po roce 1971 zahájily USA rozsáhlou a dlouhotrvající úvěrovou expanzi. Jak byl národ deindustrializován a vysoce placená pracovní místa z průmyslu vymizela, byl nedostatek disponibilního příjmu obyvatelstva nahrazen levnými a lehce dosažitelnými úvěry. To proto, aby se utajila stagnace příjmu na hlavu. Spotřebitelské úvěry táhly importy z Asie a ještě více napomáhaly deindustrializaci. Ohromná expanze úvěrů v Americe byla umožněna díky tomu, že došlo k opuštění zlatého standardu, který bránil úvěrové expanzi v bankovním systému. Není náhodou, že někteří analytici vypozorovali, že v reálném vyjádření příjmy amerických pracovníků od roku 1970 vůbec nevzrostly.

Všichni mainstreamoví ekonomové považují opuštění zlatého standardu za naprosto přijatelné. Oni stále nevidí – nebo nechtějí vidět – že zde působí „zákon nezamýšlených důsledků“: ohromná výhoda, kterou USA získaly díky tomu, že mohly platit neomezené částky v nevyplatitelných dolarech, se stala osudnou příčinou zkázy amerického a obecně západního průmyslu. Mexické rčení říká: en el pecado llevas la penitencia – „hřích v sobě nese trest“.

Čtvrtý díl je k dispozici zde.