Hugo Salinas: ZLATÝ STANDARD je tvůrce a ochránce pracovních míst (čtvrtý díl)

Nyní předkládáme čtvrtý díl. První, druhý a třetí díl je k dizpozici zde.

Současné obtíže: finanční krize, krize průmyslu, krize nezaměstnanosti

Dnes je situace daleko horší. Se svou populací 1,3 mld. obyvatel se Čína stala impozantní mocností. Nikdo nemůže Číně konkurovat cenou. Čína prodává ohromná množství zboží do zbytku světa, přičemž zbytek světa nemá žádnou šanci prodávat obdobná množství zboží do Číny. Čína to může dělat, protože současné obchodní deficity jsou „placeny“ nikoliv ve zlatě, nýbrž v dolarech, eurech, librách nebo jenech, které nikdy nebudou vzácné – jsou vytvářeny Spojenými státy, Evropskou centrální bankou, Bank of England a Japonskou centrální bankou, a to podle libosti.

Obávané monstrum bylo vytvořeno jakožto důsledek zrušení zlatého standardu; toho standardu, který zavedl omezení: “můžeš prodávat pouze tomu, kdo prodává tobě; můžeš kupovat pouze od toho, kdo kupuje od tebe.“ Toto omezení už však neplatí – ve všem je nerovnováha a zmatek; kvůli neexistenci zlatého standardu se prosazují “strukturální nerovnováhy“.

Rozmach expanze úvěrů skončil a místo něj zde máme globální finanční krizi. V někdejších industrializovaných zemích způsobila expanze problémy, jako jsou “strukturální nerovnováhy“, deindustrializace, nezaměstnanost, a tyto problémy se stávají čím dál závažnějšími. Co by se mělo udělat s těmi masami nezaměstnaných žen a mužů? Odpověď nikdo nezná, protože nabízená odpověď není pro současné myslitele přijatelná: napravit “strukturální nerovnováhy“ a provést reindustrializaci, jinými slovy – vytvořit nová pracovní místa, což spočívá v obnovení zlatého standardu po celém světě.

V poslední době se finančním tiskem tak vychvalovaná “globalizace“ stala nejhorší noční můrou, kterou si lze představit. Není nadále možné podporovat nezaměstnané vládními dávkami. Svrchovaný stát je blízko krachu. Takto se příroda mstí těm, kteří si dovolili porušit její zákony tím, že usilovali o zavedení falešných peněz ve světě.

Zrušení zlatého standardu Richardem Nixonem se ukázalo jako nejlepší strategický dar Spojených států Číně a zbytku Asie. Dnes má Čína ohromnou průmyslovou základnu, jejíž vytvoření by nejspíše trvalo několik století, zatímco USA zůstaly do značné míry bez továren a nejsou schopny získat zpět svou dřívější slávu. Jaký to tragický osud pro USA!

Mezinárodní a vnitrostátní obchod

Slovo „obchod“ je Stručným oxfordským anglickým slovníkem definováno jako „výměna zboží nebo služeb, obzvláště ve velkém měřítku [francouzsky nebo z latiny COM(mercium z merx mercis merchandise)].

Všimněte si, že ona „výměna zboží nebo služeb“ nezahrnuje doplněk v podobě fiktivní platby fiat penězi, které nejsou ani zbožím, ani službou. Jsou spíše listem papíru nebo digitálním záznamem představujícím nesplatný dluh. V případě dolaru se jedná o dluh Federálního rezervního systému a v souladu s tím je také vykázán v jeho účetní rozvaze. Dluh nemůže být vyrovnán předložením dluhového instrumentu (který je za každé okolnosti nesplatný) a ve skutečnosti nebyly dluhy z platebních bilancí v mezinárodním obchodě od roku 1971 žádným způsobem splaceny.

Nesplácení mezinárodních dluhů z platebních bilancí od roku 1971 vyvolalo akumulaci ohromných fiktivních dolarových rezerv na straně vyvážejících zemí. Totéž platí pro fiktivní platby dluhů z exportních deficitů v eurech, librách, jenech nebo v jakékoliv jiné v současnosti používané měně. Podívejte se na následující graf:

Až do Brettonwoodských úmluv v roce 1944 se zlato využívalo jakožto komplement mezinárodní výměny zboží a služeb a vyrovnávalo vskutku mimořádné deficity platebních bilancí, protože zlato bylo zbožím nebo komoditou používanou jako peníze.

Podle Brettonwoodských úmluv byl fiduciární dolar akceptován jako prostředek, který se vyrovná zlatu;  s důvěrou ze strany centrálních bank, kvůli své schopnosti vyplácet, byly fiduciární dolary drženy v rezervách centrálních bank jako pohledávka po americkém zlatu; finální platba nebyla uskutečněna a byla odložena jako úvěr poskytnutý Spojeným státům do té doby, dokud nebylo třeba vyinkasovat dolary držené v rezervách za zlato k nějakému budoucímu datu.

Jak se ukázalo, „fiducia“ nebo „důvěra“ nebyla na místě, protože Spojené státy v roce 1971 porušily Brettonwoodské úmluvy z roku 1944, „uzavřely zlaté okno“ a podvedly věřitelské země. Od roku 1971 včetně neproběhlo žádné vyrovnání dluhů z mezinárodního obchodu; pravdivost tohoto prohlášení je zastřena mylným názorem, že použití fiat měny pro platbu mezinárodního dluhu představuje vyrovnání tohoto dluhu.

Jakmile je jednou tento mylný názor – názor, že fiat peníze mohou vyrovnat dluh – akceptován jako platný, pak se problém enormních “nerovnováh“ ve světovém obchodě stane neřešitelnou záhadou. Nejlepší a nejchytřejší ze současných uznávaných ekonomů se marně snaží najít řešení problému, který nemůže být vyřešen, ovšem kromě eventuality, ve které by bylo zlato znovu nastoleno jakožto mezinárodní prostředek obchodu.

Co se vnitrostátního obchodu týče, platí stejná úvaha. Ve skutečnosti nikdo, kdo se účastní obchodu v jakékoliv zemi, dnes vlastně neplatí za nákupy, tzn., že neprobíhá žádné skutečné vyrovnání jakéhokoliv dluhu. Všichni jednotlivci, společnosti a vládní entity pouze přesouvají (nesplacené) dluhy mezi sebou navzájem, buď ve formě papírových bankovek nebo digitálních bankovních peněz, ať už v dolarech nebo v jakékoliv jiné světové měně.

Pro každodenní transakce na běžné úrovni ve vnitrostátním obchodě byla vyhovující nižší hodnota stříbrné mince. A skutečně, byla-li nabídnuta k platbě, znamenala splacení dluhu, neboť stříbro je zboží nebo komodita, která, stejně jako zlato, se může účastnit obchodní výměny.

Čína a ostatní velcí asijští exportéři si nyní opožděně uvědomují, že dolary, které obdrželi jako “platbu“ za své objemné exporty, nejsou ničím víc, než jen číslicemi v amerických počítačích. Nebudou-li Číňané spolupracovat, můžou newyorkští bankéři tato čísla do půl hodiny vymazat, čímž zanechají Čínu bez rezerv. Z tohoto důvodu nakupují Číňané a obecně Asiaté zlato a budou jej nakupovat po neurčitě dlouhou dobu: počítače nemohou vymazat zlaté rezervy.

Strašlivou pravdou o Číně je, že Číňané získali svou impozantní průmyslovou sílu v krátkém časovém rozpětí třiceti let za ohromnou cenu: třicet let pracovali zadarmo. Čína má 2,5 bln. dolarových rezerv; Čína nemá pro tyto rezervy žádné využití, nemají žádnou vnitřní hodnotu a Čína neví, jak se jich zbavit výměnou za něco hmotného, co hodnotu má; tyto rezervy nejsou ničím jiným než číslicemi v počítačích západního světa. Sečteno a podtrženo: Čína pracovala třicet let, aby dodala světu ohromné množství zboží výměnou za: nic! Pro vybudování průmyslového impéria, třicet let otroctví!