Život ve světě kvantitativního uvolňování tj. tištění peněz

Prvních osm grafů (viz níže) zobrazuje účetní rozvahy největších centrálních bank na světě. Jsou jimi: Evropská centrální banka (ECB), Federální rezervní systém (FED), Japonská centrální banka (the Bank of Japan - BoJ), Britská centrální banka (the Bank of England - BoE), Německá centrální banka (the Bundesbank), Francouzská centrální banka (the Banque de France), Čínská centrální banka (the People´s Bank of China – PboC) a Švýcarská národní banka (the Swiss National Bank – SNB). Grafy zaznamenávají míry růstu nebo významné události.

Grafy uvádí velikost každé příslušné bilance v lokální měně. Všimněte si, že všechny grafy prudce rostou, jelikož každý z nich stoupá z levého spodního rohu do pravého horního rohu. Většina z nich neustále vytváří nová historická maxima. Jestliže základní definice kvantitativního uvolňování (QE) říká, že se jedná o významný nárůst objemu bilancí centrálních bank skrze navyšování bankovních rezerv, pak se kvantitativního uvolňování účastní všech těchto osm centrálních bank.

Bilance Evropské centrální banky

Bilance Fedu

Bilance Japonské centrální banky

Bilance Britské centrální banky

Bilance Německé centrální banky

Bilance Francouzské centrální banky

Bilance Švýcarské centrální banky

Srovnání bilancí centrálních bank

Za účelem srovnání jsme překonvertovali výše uvedené bilance do dolarového vyjádření. Bilance čtyř největších bank: PboC, FED, BoJ a ECB jsou zobrazeny v prvním grafu. Bilance ostatních čtyř bank: německé Bundesbanky, Francouzské centrální banky, BoE a SNB jsou zobrazeny ve druhém grafu (obojí viz níže). Jsou takto rozděleny kvůli velkému rozdílu v jejich objemech.

Všimněte si, že v prvním grafu jsou bilance PboC a ECB po konverzi do dolaru větší než bilance FEDu. Do roku 2006 byla v dolarovém vyjádření největší bilance BoJ.

Bilance centrálních bank (Čína, ECB, USA a Japonsko)

Bilance centrálních bank (Německo, Francie, VB, Švýcarsko)

Jak lze vidět výše, německá Bundesbanka je v dolarovém vyjádření největší z druhé čtveřice centrálních bank. Navíc míra jejího růstu patří za posledních pět let k těm nejvyšším. To je překvapující fakt vzhledem k tomu, že Bundesbanka je považována za centrální banku “pevné měny“.

Sloučení bilancí centrálních bank

V následujícím grafu dochází ke sloučení bilancí osmi největších centrálních bank v dolarovém vyjádření. Čísla v něm obsažená mají správnou vypovídací schopnost pouze do října, neboť z října pochází poslední údaje od PboC.

Celkový součet bilancí těchto osmi centrálních bank se za posledních šest let téměř ztrojnásobil, a to z 5,42 bln. dolarů na více než 15 bln. dolarů a toto číslo neustále roste!

Bilance všech osmi centrálních bank

Hodnota bilancí centrálních bank se rovná jedné třetině hodnoty světového akciového trhu

Jak je uvedeno výše, kvantitativní uvolňování znamená expanzi bilance skrze nárůst objemu bankovních rezerv. Cílem kvantitativního uvolňování je, jak je vysvětleno v tomto videu Britské centrální banky, zvýšit bankovní rezervy nákupem cenných papírů s pevným výnosem za účelem snížení úrokových sazeb. Tento krok učiní tyto cenné papíry poměrně nezajímavé/nadhodnocené a dojde k vytlačení investorů mimo křivku rizika. Toto má zvýšit množství nákupů rizikovějších aktiv jako např. akcií a zatlačit na růst jejich ceny.  Teoreticky by totiž měly vyšší ceny vést k “efektu bohatství“ a ke zvýšení ekonomické aktivity.

Vzhledem k definici a k danému účelu je v pořádku, když srovnáme velikost těchto bilancí (aktuálně 15 bln. dolarů) s kapitalizací akciových trhů ve světě (aktuálně 48 bln. dolarů). Toto srovnání je uvedeno v následujícím grafu.

Před krizí v roce 2008 tvořily bilance těchto osmi centrálních bank méně než 15  % hodnoty akciových trhů ve světě a toto procento neustále klesalo. Jako přímý důsledek pádu Lehman Brothers´ nabobtnaly bilance těchto osmi centrálních bank na 37 % kapitalizace světového akciového trhu. Mějte ale na paměti, že maximum konce 2008 / počátku 2009 se kvůli klesajícím hodnotám akcií na trhu spojilo s expanzemi bilancí skrze poskytování půjček od věřitelů poslední instance.

Před nedávnem se hodnota bilancí oněch osmi centrálních bank opět snížila na 33 % kapitalizace světového akciového trhu. Toto nesouviselo s půjčkami od věřitelů poslední instance, ale spíše s tím, že rozvoj kvantitativního uvolňování (nákupy dluhopisů s „natištěnými penězi“) probíhal rychleji, než jaký byl růst akciových trhů ve světě.

Hodnota bilancí osmi centrálních bank jakožto procento kapitalizace světového akciového trhu

Co to všechno znamená?

V našem konferenčním hovoru na začátku tohoto měsíce jsme řekli, že:

Rok 2011 byl tak složitý proto, že se všechny akcie pohybovaly zdánlivě stejným směrem. Vypadalo to, jakoby každá společnost z S&P 500 měla téhož předsedu představenstva, který znal pouze jedinou strategii, což mělo za následek vysoký stupeň korelace mezi zdánlivě nesouvisejícími společnostmi.

Při masivní účasti centrálních bank na trzích hrozí, že nás de facto navrátí do centrálně plánované ekonomiky. Všechny společnosti z S&P 500 mají stejného předsedu − je jím Ben Bernanke, protože jeho politika ovlivňuje všechny. To je to, co dělá hospodaření s penězi tak složité. Korelace budou vždy vznikat a zanikat. Ale co způsobuje, že zaniknou? K tomu dojde, jen když vlády a centrální banky dají ruce pryč.

Když se tak ale stane, neznamená to, že se věci zhorší? Možná se zhorší, ale zároveň to znamená, že dojde k vyřešení excesů na trhu. Odměňujeme ty, kteří dělají správné věci, a trestáme ty, kteří dělají věci špatné. A také existuje proces přizpůsobování, který může být ošklivý, ale po něm přijde dlouhé období expanze.

Centrální banky ovládají trhy do takové míry, jakou tato generace ještě nezažila. Společně tisknou peníze tak, jako ještě nikdy v historii lidstva.

Jak se dá tento proces zvrátit? Jak centrální banky stáhnou zpět biliony dolarů natištěných peněz bez toho, aniž by způsobily propad trhů? Upřímně, to nikdo neví a nejméně ze všeho centrální banky, protože i nadále pokračují v tištění peněz.

Něž bude moci dojít k formulaci a pochopení celosvětové strategie úniku, budou rizikové trhy růst a klesat na základě toho, jak budou vnímány bilance centrálních bank a jaká bude skutečnost. Dokud bude toto chápáno jako dobrá věc (jako byly např. trvale rostoucí ceny domů vnímány jako dobrá věc), rizikové trhy porostou.

Pokud ale zajdou tyto centrální banky příliš daleko (jako v případě ceny domů), na expandující bilance již nebude nadále pohlíženo kladně.  Místo toho budou viděny ve stejném světle jako zajištěné dluhové obligace (CDOs) kryté rizikovými hypotékami (sub-prime mortgages) v době, kdy ceny domů klesaly. Šéfové těchto centrálních bank už nebudou nadále stavěni na piedestal, ale bude na ně pohlíženo jako na osm Alanů Greenspanů, kteří zavinili finanční krizi.

Pro riziková aktiva je těžké určit bod zvratu, ve kterém se změní směr pohybu bilance z růstu na pokles. Vzhledem k tempu růstu objemu bilancí centrálních bank všude po světě za posledních několik let nebudeme muset čekat moc dlouho, abychom zjistili, kde leží. Užívejme si toho, dokud je trend stále rostoucí.

James A. Bianco

ZDROJ: http://www.ritholtz.com/blog/2012/01/living-in-a-qe-world/ 27.01.2012
PŘEKLAD: Lucie Hošková