Kolik peněz je dost?

Tehdy jsem měl 23 let, a přestože jsem implicitně rozpoznal pravdivost toho tvrzení, nebylo to ve skutečnosti pro mě v té době příliš relevantní. Bylo to rok po dokončení vysoké školy a mé požadavky byly nízké. Všechen můj světský majetek jsem mohl vložit do Mustangu. Svá přání jsem si začal postupně plnit, a již tehdy jsem viděl, že mám kolem sebe příliš haraburdí. Přestože jsem měl v peněžence velmi málo, byla svým způsobem dost plná. Avšak Charlieho fráze se mi vryla do paměti.

Jak čas ubíhal, postupně jsem nahromadil knihy, atletické vybavení, nábytek, oblečení, zvířata a prostě „různé předměty“. Mé režijní náklady konstantně stoupaly: větší dům, vyšší částky na složenkách, vyšší pojištění, lepší auta. Dnes vidím Charlieho konstatování jasněji: čím více máte, tím více potřebujete.

Tato skutečnost vyvolává otázku - kolik ve skutečnosti potřebujete? A to vede k další otázce – kolik musíte po materiální stránce mít, abyste byli šťastní? Obecně se samozřejmě ví, že peníze vás neudělají šťastnými, ale zajisté mohou zmírnit okolnosti nešťastnosti. My všichni chceme více peněz. A slovo „my“ zahrnuje každého od vašeho holiče po Fidela Castra nebo od vašich dětí po Matku Terezu. První pravidlo existence je přežít a čím více materiálních věcí máte, tím lepší jsou vaše šance na přežití. Více JE lepší.

V životě jde samozřejmě o víc než jen o materiální statky. Především potřebujete čas na věci, které jste vždy chtěli dělat, a většina z nich přitom stojí velmi málo, nebo vůbec nic. Lidé, kteří jsou posedlí penězi, nemají často téměř žádný volný čas. Všichni známe lidi, kteří se mohou ze své práce zbláznit a není to proto, že by ji měli rádi, tak jako Sam Walton, ale je to z toho důvodu, že potřebují peníze. A jsme zpět u onoho slova – potřebovat.

V životě jde samozřejmě o víc než jen o materiální statky. Především potřebujete čas na věci, které jste vždy chtěli dělat, a většina z nich přitom stojí velmi málo, nebo vůbec nic.

Přítel, se kterým skočím na vlak a většinu týdnů z léta projezdíme jen tak, je profesionální vandrovník. Nepotřebuje více než 10 dolarů na den a já, pokud jsem s ním, taktéž ne. Sam Walton byl multimiliardář, ale očividně nepotřeboval více než 100 dolarů na den, pokud nepočítám jeho komfortní, avšak skromný dům. Znám ale stárnoucí „Yuppies“, kteří potřebují k udržení svého životního stylu 1.000 dolarů na den. V důsledku toho pracují 15 hodin denně, a přitom mají stále spoustu dluhů a velmi málo peněz. Je to relativní, ale méně může být více.

Cesta ven

Je to také otázka psychologie. Můj přítel Paul Terhorst byl společníkem v jedné velké účetní firmě. Vydělával spoustu peněz, avšak aby si udržel image společníka, musel tu spoustu peněz utrácet. Potřeboval velký dům v dobré lokalitě a s velkou hypotékou, prestižní auto (vlastně dvě) a drahé obleky. Musel se udržovat a držet linku se smetánkou. Pracoval tak tvrdě a tak dlouho, aby si udržel potřebný životní styl, že v podstatě neměl vůbec čas na věci, které by rád dělal.

Jednoho dne si Paul sedl a začal počítat. Sečetl si, kolik by dostal, kdyby rozprodal veškerá svá aktiva – auta, dům, penzijní spoření, umění. Přišel k částce 500.000 dolarů. Bylo to dostatek k tomu, aby začal žít se svou ženou takový život, po kterém vždy toužili?

Onu částku by zainvestoval na 8% úrok, což by mu přineslo 40.000 dolarů ročně. Byla to sice jen zhruba třetina dosavadních příjmů, ale nemusel by již platit daň ze sociálního zabezpečení, jež se odvádí pouze z výdělku. Nepotřeboval by auto, údržbáře domu a různá pojištění. Nemusel by udržovat své majetky a mít zahradníka, služebné a mechaniky. Nevlastnil by monstrózní dům a nesplácel by svá auta. Prostě by již nemuseli se svou ženou držet linku s „vyvolenými“. A proto se rozhodl dát výpověď. Místo toho, aby pracoval pro kapitál, nechal svůj kapitál pracovat pro něj.

Byl to docela šok. Paul byl vychováván k myšlence, že před 62 rokem života (věk odchodu do penze) si nemůžeme dělat to, co chceme. Na tuto představu, a sice, že jsme tím, kým jsme a ne tím, co děláme, si musel chvíli zvykat. Ale vybral si moudře.

10 let poté, kdy Paul a jeho žena Vicki skoncovali s „krysími“ závody, přečetli vše, co kdy chtěli přečíst. Navštívili spoustu míst, na která se chtěli podívat, a stále dělají to, co chtěli vždy dělat. Ve svém ušetřeném čase napsal Paul několik románů, hrál spoustu šachových partií a vůbec byl schopen následovat svá přání.

Ve skutečnosti má Paul nyní více peněz, než měl před svým rozhodnutím. Těší se lepšímu zdraví a má takové životní zkušenosti a zážitky, které by jako účetní v Los Angeles nikdy nezískal. Strávil spoustu času v zemích třetího světa, kde je dobré klima, místní lidé jsou přátelští a životní náklady nízké. Pokud je ve Spojených státech, zpravidla si pronajme něco na jihu poblíž oceánu. Tam si užívá nízkorozpočtového života a uvolněné atmosféry, kterou naleznete mimo ekonomický mainstream.

Nepracujte pro své posedlosti, ale přeměňte je tak, aby kapitál, který představují, pracoval pro vás.

A nejlepší na tom je, že pokud by se chtěl vrátit zpět do práce, pak může. Ale pochybuji o tom, že to udělá. Pokud by se začal opět zaobírat penězi, domnívám se, že by použil malou část svého kapitálu k realizaci věcí, které ho skutečně zajímají.

Pozoroval jsem jeho životní styl a také život dalších, kteří se vydali podobným směrem. Spousta z toho stojí za doporučení, a to zejména nyní ve - „věku závisti“, kdy okázalé bohatství lidí v 80. letech bylo natolik bláhové, že přitáhlo vaši pozornost, aniž byste to chtěli.

Hlavní myšlenkou tohoto příběhu je nepracovat pro své posedlosti, ale přeměnit je tak, aby kapitál, který představují, pracoval pro vás. Místo toho, abyste se snažili vydělat 6.000 dolarů měsíčně na splátku 700.000dolarové hypotéky na dům, jenž má skutečnou hodnotu jen 200.000 dolarů, uděláte lépe, když oněch 6.000 investujete do některého peněžního fondu a současně získáte dalších 15.000 dolarů jako úrok z 200.000, které bude mít, pokud svůj dům prodáte. Tento návrh je o to víc pravdivější v prostředí klesajících cen nemovitostí, tak jako to vidíme v několika posledních letech. Jinak totiž časem zjistíte, že jen platíte splátky za svá auta, pojištění, daně, a vaše posedlosti vás tak vlastní a vy trávíte většinu svého času tím, abyste na ně vydělali. Je pěkné mít spoustu věcí, ale je ještě lepší mít zážitky a mnohem méně stresu.

Někteří lidé tuto myšlenku rozvinuli ještě více a adoptovali životní styl, který byl popularizován spisovatelem Harrym Schultzem – být permanentním cestovatelem, věčným turistou, dřívějším daňovým poplatníkem.

Zřejmě se zajímáte o peníze, jinak byste nečetli tuto knihu. Avšak důvod k tomu, chtít více peněz, souvisí s tím, co očekáváme od života. I vy můžete mít více než dostatek peněz, pokud uděláte změnu právě nyní. Vezměte, co máte a přerozdělte to. Přemýšlejte o tom, jelikož čas stále ubíhá. Možná není Paulova cesta zrovna pro vás, ale pokud ten příběh vnímáte alespoň jako určitou variantu, přivede vás to na zvážení dalších možností. V horách je totiž spousta stezek.

Ať už se rozhodnete pro cokoliv, bude to vyjadřovat váš pohled na peníze samotné.

(Tato esej byla původě zveřejněna v knize Douga Caseyho – Crisis Investing for the Rest of the ´90s.)

Zdroj: caseyresearch