Když realita přemůže představivost

Nebudu přesně citovat Koestlerova slova, ale toto je jejich podstata: „Pokud jsme se vyvinuli ze zvířat a stavba našich těl odráží problémy spojené s přežitím a naši schopnost vyvíjet se tak, abychom si s těmito výzvami poradili, jak je potom možné, že jsme obdařeni mozky s takovými kapacitami, že můžeme myslet o mnoho více než je třeba pro přežití? Ostatní živí tvorové mají mozky pouze natolik dostačující, aby zajistili jejich přežití. Ale my lidé máme mozky, jejichž možnosti daleko překračují požadavky na přežití. To je záhada.“

Je jisté, že nikdy dříve v historii nežilo lidstvo v tomto skutečném, fyzicky hmatatelném světě s tak enormním spoléháním se na kapacitu lidského mozku pro představivost.

My lidé žijeme velkou část našeho života v imaginárním světě; věřím, že významným problémem naší doby je, že se tento imaginární svět postupně vyvinul do takové míry, že to, co si představujeme, rychle ztrácí spojení se skutečným fyzickým světem, ve kterém žijeme.

Je bez pochyby, že schopnost představovat si je nezbytná pro lidské přežití, neboť jakékoliv záměrné chování v sobě zahrnuje schopnost představit si něco, co není přítomno, či co dokonce neexistuje, jakožto konečnou příčinu lidského jednání. Když jdeme na večeři ven, představíme si, co bychom chtěli jíst před tím, než se rozhodneme, kde budeme večeřet. Avšak tato schopnost, podobně jako samotný Důvod, má své patřičné limity. Za těmito limity vkročíme do snového světa, kde představivost po určitou dobu může ignorovat realitu, v níž žijeme.

My lidé žijeme velkou část našeho života v imaginárním světě; to, co si představujeme, rychle ztrácí spojení se skutečným fyzickým světem, ve kterém žijeme.

Uvažujme například o korporaci. Korporace neexistují nikde mimo naši představivost. Řekněte zaměstnanci, že korporace, pro kterou pracuje – či investorovi investujícímu do stejné korporace – že tato korporace neexistuje a přinejmenším obdržíte nechápavý pohled. Zaměstnanec, investor ani drtivá většina lidstva se nestará o rozlišení mezi tím, co je imaginární a co skutečné.

„Walmart“ neexistuje. Jsou zde desítky tisíc budov, které nesou symbol, který říká: „Walmart“. Ale Walmart nejsou tyto budovy. Je zde více než milion zaměstnanců Walmartu, ale kde je Walmart? Existují výkonné kanceláře Walmartu, tisíce řídících pracovníků a řídící orgán Walmartu – ale oni nejsou Walmart. Jakou část Walmartu investor vlastní? Žádnou identifikovatelnou část. Někde poblíž můžeme nalézt budovu nesoucí označení „Walmart“. Ale nikdy nikde nemůžeme najít samotný Walmart, protože ten existuje pouze jako představa v naší fantazii.

Po celém světě existují pravděpodobně miliony korporací. A tak enormní je síla představivosti, že lidé mylně věří v existenci těchto korporací i přestože se jedná o pouhé konstrukty fantazie.

Nejvyšší soud USA oznámil, že „korporace jsou osobami“. Důvodem, proč Nejvyšší soud USA prohlásil takovou věc, je, že on sám je imaginárním konstruktem: skupina mužů a žen, kteří byli prohlášeni za Nejvyšší soud, což je pouhý dojem (nikoliv realita) některých jiných mužů a žen, kteří si představují, že jim byla udělena pravomoc jmenovat lidi do imaginárního Nejvyššího soudu.

Jedním z největších problémů s korporacemi je, že jakožto „imaginární osoby“ mohou dělat velmi špatné věci. Ale korporace nemohou jít do vězení, může jim být pouze za trest udělena pokuta a mohou zkrachovat. A jelikož jejich řídící pracovníci nejsou samotnou korporací, tvoří tito řídící pracovníci pouze velmi malé procento lidí ve vězeních, a to i přes fakt, že oni jsou těmi skutečnými pachateli, kteří jsou vinní ze všech zločinů, které mohou být spáchány imaginárními korporacemi pod jejich vedením.

Celá skladba vlády je – od té doby, kdy byly na tomto světě vlády vynalezeny – dílem fantazie, ve starověku podporovaným pohanskými náboženstvími, působivými obřady slouženými kněžstvem, které zastrašovalo lidi a okázalostí a životními poměry královského dvora.

Vládní moc dnes nepochází od bohů, ale z hlasů, což ve „vyspělých“ zemích vyžaduje přimět lidi zmáčknout volební tlačítka v soukromých kabinách. Výsledek takovýchto voleb je relativně bezvýznamný; důležité je, že jsou voliči spokojeni, že projevili svou vůli a ta bude brána v potaz a oni tak mohou pohodlně zapomenout na politiku a dále se věnovat svým běžným povyražením.

Imaginární vlády světa obsazené jedinci z masa a kostí, kteří se společně stylizují do role „vlády“, jsou podporovány v jejich vybraném pohodlném životním stylu imaginární institucí – centrální bankou. Ve Washingtonu, D.C. můžete spatřit impozantní Eccles building, kde sídlí imaginární Federální rezervní systém. Benjamin Shalom Bernanke (který se považuje za šéfa této imaginární instituce) a jeho kolegové vstupují do této budovy a dělají práci, kterou mají dělat, což tvoří imaginární Federální rezervní systém – který nelze nikde spatřit, protože existuje pouze ve fantazii jakožto idea.

Totéž můžete zakusit v jakémkoliv hlavním městě světa, jelikož v každém hlavním městě po celém světě jsou centrální banky.

Abychom se nyní dostali k samotné podstatě pravděpodobně toho nejdůležitějšího konstruktu, ve kterém žijeme: k penězům. V dnešní době používá svět jakožto peníze něco naprosto imaginárního: fiat papírové peníze existují v tištěné formě a můžeme je složit, ale jejich hodnota je úplně imaginární. Čísla na těchto papírových penězích, které jim v poměru k jejich významu dodávají hodnotu, nenesou vůbec žádnou souvislost s ničím hmotným. Na straně druhé (a v ještě v mnohem větší míře) máme fiat digitální peníze – tato forma peněz je absolutně imaginární a je produkována imaginárními bankovními systémy ve světě.

V dnešní době používá svět jakožto peníze něco naprosto imaginárního. Čísla na těchto penězích nenesou vůbec žádnou souvislost s ničím hmotným.

Všechny imaginární digitální peníze existují výlučně v imaginárních bankách, kde jsou zaznamenány jako údajné jmění korporací a ostatních imaginárních institucí všech druhů a také jako vlastnictví lidí z masa a kostí. Nepříjemnou fundamentální otázkou je „jak může něco imaginárního utvořit majetek?“

Představivost vládne takovou mocí na lidech, že dokonce i směšný imaginární Bitcoin získal pozornost některých jinak prozíravých lidí. Vlády měly námitky proti užívání Bitcoinu, protože Bitcoin, jakožto imaginární peníze, napadá imaginární území bankéřů a vlád a těmto lidem se to nelíbí. Na internetu je kupodivu možné vidět fotky pěkně lesklých Bitcoinů, ačkoliv žádná mince nebyla ještě vyražena. Obrázek pomáhá propagaci imaginární mince.

Ze strany některých normálně rozumných kritiků fiat měn zaznívají hlavní pochyby ohledně Bitcoinu, které se zmiňují o jeho bezpečnosti a ochraně proti falšování. Nikoho netrápí, že Bitcoiny jsou zcela imaginární. Lidstvo se zdá být v imaginárním světě, ve kterém žije, docela šťastné.

Dnešní imaginární vlády vládnou prostřednictvím distribuce imaginárních peněz, poskytnutých imaginárními bankovními systémy, řízenými imaginárními centrálními bankami.

Aby se tvorbě imaginárních peněz dodalo zdání autenticity, je nám tvrzeno, že peníze jsou vytvořeny, když je vytvořen dluh. Pravdou je, že digitální imaginární peníze, což je většina peněz používaných ve světě, se vynoří jako pouhé číslo – ne jako část materiálního světa – jako údery do tlačítek na klávesnici počítačů jednotlivců, kteří jsou oprávněni manažery imaginárních bank tyto údery do klávesnice provést. Ale aby se zachovala iluze autenticity imaginárních peněz, jejich tvorba (ačkoliv slovo „tvorba“ není logicky použitelné na vymyšlení čísla, které nereprezentuje vůbec nic fyzického) je navázána na vytvoření dluhu. Takže je nám tvrzeno, že všechny peníze pocházejí z potřeby půjčky a že banky v reakci na tuto potřebu poskytují úvěr v imaginárních digitálních penězích.

Zde se potkáváme s dalším výplodem lidského intelektu: s dluhem. Všechny dluhy jsou imaginární. Jsou imaginární, protože se jedná o slib a sliby nemají žádné materiální bytí. Jedno z měřítek dobrých vlastností člověka je, že je jeho ctí dodržet slib. Ale co když ty peníze získané z půjčky jsou něčím imaginárním? A co když je dlužníkem korporace? Jakožto imaginární konstrukty nemají korporace žádný smysl pro čest (což je lidská vlastnost). A úředníci v korporaci nejsou osobně hnáni k odpovědnosti za dluhy korporace.

Co můžeme říct o takzvané „úrokové sazbě“ ustanovené Federálním rezervním systémem? Je to naprosto libovolné číslo určené představivostí funkcionářů v imaginárním Federálním rezervním systému a nemá absolutně žádný vztah k realitě na trhu.

Všechny dluhy jsou imaginární. Deficit nehraje žádnou roli. Nemůže být a také nikdy nebude splacen.

Když byl pan Cheney imaginárním viceprezidentem imaginární americké vlády, prohlásil, že: „Deficit nehraje žádnou roli.“ Měl pravdu, národní dluh Spojených států je naprosto imaginární. Nemůže být a také nikdy nebude splacen a poroste číselně až do bodu, ve kterém realita nakonec rozruší uhranutou představivost, která drží populaci v područí.

Kbelík vody vrhnutý na zlou čarodějnici ze západu Dorotkou v „Čarodějovi ze země Oz“ symbolizuje vymanění se z imaginární hrozby, která se stala tíživou. Místo kbelíku vody můžeme zvážit tašku plnou jednobilionových dolarových platinových mincí, vydaných imaginárním Ministerstvem financí a zaplacených imaginárnímu Fedu k uhašení imaginární hrozby imaginárních dlužených peněz. Proč ne? Ve školkách nás učí být při používání fantazie kreativní.

Co nás čeká?

Lidstvo zneužilo schopnosti imaginace. Žijeme ve snovém světě, který se odtrhnul od jakéhokoliv přichycení k realitě fyzického světa.

Relativně malá skupina lidí za fasádou ustanovených imaginárních vlád světa se před dlouhou dobou rozhodla, že jediný způsob, jak si získat a udržet „tu dokonalou blaženost a prosté štěstí, to sladké naplnění pozemské koruny“ je, že se uchýlí k imaginárním penězům a budou je štědře rozdělovat věčně hladovým masám, čímž je omámí, aby byly v klidu.

Před námi je série finančních katastrof v rozličných částech světa – nejdříve izolované události – které budou nabývat na frekvenci, dokud nakonec nebude celý svět zapletený ve finanční bouři. Příčinou této bouře se stane neschopnost skutečného ekonomického světa uspokojit očekávání veřejnosti.

Tato bouře bude nutit muže a ženy světa, kteří žili tak slepě ve svých značně imaginárních světech, aby se vzbudili a – k jejich užaslému zděšení a vzteku – zjistili, že přišli o práci, že nemají žádné úspory a že jejich penzijní fondy jsou pryč nebo byly zkonfiskovány. Jejich rozhořčení bude zapomenuto, když propukne čirá hrůza. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost dostalo zásobu více než jedné miliardy střel s dutou špičkou z dobrého důvodu.

Ve své knize „1984“ načrtnul George Orwell pesimistický obraz budoucnosti lidstva: „Bota zašlapující lidskou tvář navždycky do bláta.“ Já raději doufám v naději. Zlo není sebeudržující se. Žijeme v přechodném období dějin, vždy v neustálém proudu. Tento náš svět snů dá prostor, i když jen po určitý čas, světu více založenému na skutečnosti. Neboť lidstvo jsou snílci snů - v dobrém i ve zlém.

Hugo Salinas Price

Zdroj: SALINAS PRICE, Hugo. When reality overthrows imagination. In: [online]. [cit. 2014-01-16]. Dostupné z: http://www.plata.com.mx/mplata/articulos/articlesFilt.asp?fiidarticulo=227