Kde jsou uloženy ruské zlaté rezervy?
3. 2. 2017, Alexander Bratersky
Téma zlatých rezerv se stalo v mezinárodních médiích hojně diskutované. Např. Donald Trump navrhuje audit zlatých rezerv Spojených států, aby se zjistilo, kolik zlata ve skutečnosti země vlastní. Otázka zlatých rezerv Německa, které jsou uloženy z velké části v USA, začala u německé veřejnosti vyvolávat takové obavy, že bylo nakonec rozhodnuto, aby část těchto rezerv byla repatriována zpět do země. A proto není překvapující, že se i mnoho Rusů táže, jak je to s jejich zlatými rezervami a kde jsou uschovány.
Rostoucí množství zlatých rezerv
Rusko má 6. největší rezervy zlata na světě a Ruská centrální banka uvádí, že vlastní 1.614,27 tuny zlata (poslední stav 31.12.2016), což je o 15 % více než před rokem. RCB je jednou z předních světových kupců zlata a loni v říjnu provedla jeden z největších měsíčních nákupů zlata v historii, když zvýšila rezervy o 1,3 mil. uncí.
„Když je cena zlata nízko, vlády poté zvyšují své zlaté rezervy jak z tradičních, tak i z historických důvodů,“ uvedl Anton Tabakh, ekonom a profesor na Higher School of Economics. Co se týče trojice – spolehlivost, livkidita, ziskovost - je zlato dobře obchodovatelné, avšak jeho cena značně kolísá.
Experti vnímají pozitivně ruskou tendenci ke zvyšování zlatých rezerv během světové ekonomické nejistoty. Konstantin Sakharovsky, který pracoval mnoho let jako ředitel inovačního oddělení ve velké ruské šperkařské společnosti, uvedl, že zvolením Donalda Trumpa se dostane zlatu větší pozornosti a jeho role nabude na významu.
„Zvýšit podíl zlatých rezerv je velmi dobrým rozhodnutím v dnešním ekonomickém a politickém klimatu,“ uvádí Sakharovsky. „Trump je nepředvídatelný a nečekaně se mohou vynořit další nové sankce a „zmrazení“ některých aktiv. Zlato Rusku pomůže udržet a ubránit svá aktiva. Samozřejmě je zde riziko s možným propadem ceny zlata, ale to vše se dá zajistit (hedgeovat),“ tvrdí Sakharovsky.
Fort Knox na ulici Pravda?
Přestože Rusko nemá Fort Knox, téměř 2/3 jeho zlata jsou uschovány v trezorech patřících centrální bance v Moskvě. Zbytek zlata se nalézá v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Váhové kategorie jsou od 100 gramů po 14 kilogramů. Informace o přesném umístění zlatých rezerv jsou přísně tajné, avšak jedním z neoficiálních míst má být ulice Pravda v centru Moskvy.
V roce 2011 navštívil Vladimír Putin prostory o rozloze 17.000 čtverečních metrů, v nichž by mělo být zlato uskladněno, ale detaily o jeho návštěvě nebyly poskytnuty. Putin je považován za hlavního strůjce zvyšování zlatých rezerv, neboť se domnívá, že devizové rezervy ve formě zlata a jiných zahraničních měn jsou garancí ruské finanční nezávislosti.
Hluboce zakořeněná láska ke zlatu
Ruská náklonnost ke zlatu spadá až do období vlády cara, který používal zlato k posílení národní měny. Ruské carství drželo nejvyšší zlaté rezervy v roce 1894 a jejich hodnota tehdy dosahovala 800 mil. carských rublů.
Až do roku 1914 vlastnilo Ruské carství největší zlaté rezervy na světě – 1.400 tun. Toto obří množství zlata umožnilo tehdejšímu ministru financí provést monetární reformy, které vyústily v roce 1897 k zavedení zlatého standardu.
1. světová válka vyprázdnila zlaté rezervy, aby Rusko získalo úvěry od zahraničních bank. Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 byla část carského zlata převezena na Sibiř vojskem admirála Alexandera Kolchaka, který velel bílé armádě. Část z tohoto zlata zůstala v Rusku, ale nikoliv všechno zlato, uvádí Vladlen Sirotkin, profesor na Russian State University, který se zabývá „Kolchakovým zlatem“. Admirál poslal velkou část zlatých rezerv do Japonska k nákupu zbraní, ale neobdržel ani zbraně a ani zlato. Podle ruských historiků držel Kolchak 60 tun zlata.
Tak jako Spojené státy dnes, nabízelo i carské Rusko možnost uskladnění zahraničního zlata na svém území. Např. během 1. světové války se rozhodlo Rumunské království, že z obavy před německou okupací uskladní 95 tun zlata v Rusku.
Přestože Sovětský svaz slíbil, že vrátí zlato rumunskému lidu, Kreml s jeho vydáním nepospíchal, neboť neměl důvěru v rumunského komunistického vůdce Nicolae Ceaușescu, jehož vztahy s Moskvou byly napjaté. Poslední část rumunského zlata byla navrácena do Bukurešti teprve v roce 2008.
Bolševická vláda utratila carovo zlato velmi rychle, jelikož za něj kupovala potraviny a průmyslové a vojenské zařízení. V Sovětském svazu se tak v roce 1928 nacházelo jen 150 tun zlata. Během Stalinovy vlády se zlaté rezervy země podstatně navyšovaly, neboť tehdejší sovětský vůdce věřil, že tyto rezervy jsou důležitým pilířem pro rychlou industrializaci ekonomiky. Stalin zanechal 2.500 tun zlata ve státních rezervách, ale pod vládou Chruščova se zlaté rezervy opět snížily na 1.600 tun a byly téměř zcela vypleněny za období vlády Brežněva, po němž zbylo jen 437 tun zlata.
Andropov a Černěnko zlaté rezervy mírně navýšili na 719 tun, ale poslední ránu zasadil Gorbačov, který srazil jejich výši na 290 tun.
Nová zlatá horečka?
Mnoho těžebních dolů se nachází na Dálném východě v regionu města Magadan. Toto místo je známé díky nechvalným gulagovým táborům, ve kterých za Stalinovy vlády zemřelo mnoho lidí. V roce 2005 se v Magadanu konala vládní konference pod vedení Vladimíra Putina, jejímž cílem bylo vyřešit kritickou situaci ohledně výše státních rezerv zlata. V té době dosahovaly zlaté rezervy 387 tun a podmínky v těžebním průmyslu byly katastrofální. Našly se však způsoby, jak do oblasti geologického průzkumu a těžby přitáhnout nové investory, přičemž základním požadavkem byla vysoká transparentnost. Za doby Sovětského svazu byla totiž produkce zlata jedním z nejzkorumpovanějších odvětví. „Ředitel státní těžební společnosti zlata nevydrží zpravidla ve své funkci příliš dlouho,“ napsal sovětský geolog Alexander Surkov ve své knize „Tiší nádeníci a piráti z Karibiku“. Dnes již piráti zmizeli a „tiší nádeníci“ pracují intenzivně na tom, aby opět zvyšovali zlaté rezervy země.
Zdroj: rbth.com
