Jak se ze mě stal Gold-Bug (zlatý brouk)
27. 10. 2016, Hugo Salinas Price
Můj otec Hugo Salinas Rocha („Salinas“ bylo příjmení po jeho otci a „Rocha“ po jeho matce, neboť v Latinské Americe je zvykem používat příjmení obou rodičů) byl úspěšným obchodníkem v Mexico City a ve 30. letech min. století provozoval v jeho centru obchod. Ten patřil společnosti, kterou založil jeho otec – Benjamin Salinas Westrup. Dědeček přizval do společnosti svého švagra Joela Rocha Barocia a firma nesla název sestavený z jejich iniciálů – SyR („y“ znamená ve španělštině písmeno „a“).
Já jsem se narodil v roce 1932. Jako malý chlapec jsem si po škole s radostí hrával v otcově obchodě a jednoho dopoledne, když mi bylo zhruba 8 let, vytáhl jeden z obchodníků z kapsy své vesty dvě zlaté mince (v té době nosila většina mužů vesty). Byly to velké 1,2uncové mince „Centenarios“, které byly vyraženy na počest 100letého výročí nezávislosti Mexika na Španělsku v roce 1810. Obchodník si s mincemi pohrával na svých ukazováčcích a poté mi je dal těsně k uchu a velmi jemně s nimi zacinkal o sebe. Ten zvuk byl slastný - prostě ryzí zvuk zlata!
O několik let později jsem jel se svým otcem z obchodu domů, když najednou vytáhl ze své kapsy loterijní tiket a říká: „Tento tiket nevyhrál žádnou cenu, ale vyhrál refundaci 100 pesos a já ti je daruji. Co by sis za ně chtěl koupit?“ Bez zaváhání jsem vykřikl: „Kup mi nějaké zlaté mince.“ Druhý den mě vzal prodejce z otcova obchodu na krátkou procházku. Vešli jsme do bočních uliček centra města a tam postávali tři nebo čtyři muži v oblecích a s klobouky na hlavě (muži nosili na veřejnosti ve 40. letech klobouky). Tito muži byli obchodníci se zlatem a popocházeli sem a tam a pohazovali si s mincemi v rukou, čímž se snažili přilákat pozornost kolemjdoucích a případných zákazníků.
V té době jsme používali jako peníze stříbrná pesos a ta mohla být směněna za zlatá pesos poměrem 5:1 (5 stříbrných pesos za jedno zlaté peso). Nejmenší zlatá mince měla nominální hodnotu 2 pesos, obsahovala 1,5 gramu ryzího zlata a stála 10 stříbrných pesos. Při procházce do centra Mexico City jsem tak proměnil svůj dárek 100 stříbrných pesos za 10 zlatých mincí.
Jakmile jsem přišel domů se svými mincemi, okamžitě jsem si je uschoval do otcova trezoru, ke kterému mi sdělil svou číselnou kombinaci. Tyto mince byly jedinou skutečnou cenností v trezoru a čas od času jsem trezor otevřel a pečlivě zkoumal tyto nádherné zlaté mince. A tak jsem se v 10 letech stal „zlatým broukem“ (Gold-Bug).
Když mi bylo 14 let (v roce 1946), nastoupil jsem do školy v rodném městě mé matky ve Spojených státech. Jediný člověk, kterého jsem tam znal, byla moje babička, avšak všichni ostatní věděli, kdo jsem já - syn Norah Price, dívky, která si vzala Mexičana a v roce 1931 s ním odjela žít do Mexika. 3 roky jsem tam navštěvoval střední školu a bylo to velmi krásné období. Během této doby jsem nikdy nepřestal myslet na to, že ze všech těch lidí v tomto malém městě jsem pravděpodobně jediným a také nejmladším, který kdy viděl zlaté mince a dokonce je i vlastní. Povědomí Američanů o „zlatých penězích“ je nízké, neboť držba zlata byla v roce 1933 zakázána prezidentem Rooseveltem a vlastnění zlata bylo opět povoleno až v roce 1971 díky velkému úsilí skvělého Američana Jima Blancharda.
A co se stalo s mou malou skrýší, ve které jsem uchovával oněch 10 mincí? Stále je mám i po všech těch dlouhých letech, kdy mi je 84 let. Jejich hodnota roste pomalu, ale jistě a stále jsou k dostání, avšak za kurz 1.523 pesos za jednu. Ve skutečnosti by však stály 1.523.000 pesos, kdyby nedošlo v roce 1993 k umělé revalvaci mexické měny, kdy každých 1.000 pesos bylo konvertováno na 1 „nové“ pesos. Hodnota mých zlatých mincí stoupla tedy z 10 stříbrných pesos v roce 1942 na 1.523.000 „papírových“ pesos během přibližně 74 let.
Zdroj: plata.com
