Zůstalo centrálním bankám vůbec nějaké zlato???

Má se zato, že vlády/centrální banky Spojených států, Spojeného království, Japonska, Švýcarska, eurozóny a Mezinárodního měnového fondu (MMF) drží dohromady impozantních 23 349 tun zlata ve svých příslušných rezervách, což v dnešních cenách zlata reprezentuje více než 1,3 bln. USD. Kromě této prohlašované tonáže se však ví velmi málo o zlatě, které tuto obrovskou zásobu tvoří.  Západní centrální banky neprozrazují téměř nic o tom, kde je zlato uloženo, v jaké formě, nebo jak moc z těchto zlatých rezerv je využito pro jiné účely. Jsme ujišťováni, že je tam samozřejmě vše, ale centrální banky věnovaly málo úsilí tomu, aby poskytly jakékoliv informace nad rámec dobrovolně poskytnutých referencí obsažených v jejich rozličných reportech ohledně finančních rezerv.

Před dvanácti lety by se jen pár lidí staralo o to, co centrální banky se svým zlatem dělaly. Zlato trpělo dvacetiletým medvědím cyklem a nebudilo mnoho vzrušení při 255 dolarech za unci. Dávalo tedy dobrý smysl to, že západní vlády vypůjčily (nebo v případě Kanady – přímo prodaly) své zlaté rezervy, aby generovaly nějaký příjem z úroků z toho, co držely. A to je přesně to, co mnohé centrální banky dělaly od konce 80. let do pozdních let nového tisíciletí. Doba se však změnila a dnes rozhodně hraje roli, co se svými rezervami dělají a kde jsou tyto rezervy vlastně drženy. Proč? Protože všechny dotyčné země jsou nyní nesmírně předlužené a tisknou své peníze s bezohlednou bezstarostností. Bylo by dobré vědět, že stále mají nějaké relikvie z dob barbarských, na které se chytá prach – čistě pro případ, že by jejich experiment s tajnou monetární akomodací nevyšel, jak bylo plánováno.

Možná by vás zajímalo, že prodeje zlata centrální bankou byly vlastně jádrem problému původní investiční teze, díky které jsme se v roce 2000 poprvé začali zajímat o oblast zlata. Do tohoto tématu jsme byli uvedeni díky práci ....