REFERENDUM VE ŠVÝCARSKU: bude Švýcarsko kupovat až 1.200 tun fyzického zlata? (1. část )

Úvod

Za méně než 5 týdnů se budou moci švýcarští voliči účastnit referenda, které když uspěje, bude mít velmi významný vliv na švýcarskou měnu a globální trh se zlatem. V případě schválení bude Švýcarská národní banka (SNB) nucena soustavně zvyšovat své zlaté rezervy a pro její monetární politiku bude složité neformálně zabraňovat kurzu švýcarského franku vůči euru pod úrovní 1,20.

I když referendum neuspěje, může se stát stále ústředním tématem a vést k popudlivé debatě o zlatě a monetární politice mezi hlavními průmyslovými zeměmi. Současně má potenciál vytvořit nové povědomí o důležitosti zlata jako monetárního aktiva a bezpečného přístavu.

Nadcházející referendum se rozvinulo na popud „Swiss popular initiative“ (Švýcarské národní iniciativy), což je forma přímé demokratické předvolební kampaně občany Švýcarska. Název této kampaně je „Save Our Swiss Gold“ (Zachraňte naše švýcarské zlato).

Abychom skutečně pochopili kampaň „Save Our Swiss Gold“ a nadcházející referendum, je důležité rozumět tomu, jak tato iniciativa vznikla a co je její motivací. Je také důležité porozumět švýcarskému politickému systému, jelikož ten předkládá strukturu, která vysvětluje, jak tato iniciativa postupovala skrze švýcarský politický systém až k referendu a také jak voličský systém referenda  funguje.

Úspěch Švýcarské lidové strany - SVP

„Švýcarská zlatá iniciativa“ byla spuštěna členy SVP v roce 2011. SVP se řadí politicky mezi konzervativní strany nebo mezi pravé křídlo národních populistických stran, i když je také známa jako Union Démocratique du Centre in French. Ideologicky je SVP národní, konzervativní, euroskeptická strana, která je vyhraněna zároveň proti masové imigrační politice. Tato strana se také úspěšně zasloužila o referendum v únoru 2014, jehož tématem byla právě anti-imigrační politika.

SVP vyrostla na konci 90. let min. století v největší švýcarskou politickou stranu se silnou základnou německy hovořících obyvatel v Zürichu a postupně upevňovala svou pozici v celém Švýcarsku.

Přímá demokracie a „národní iniciativy“

Švýcarský politický systém je světově proslulý pro své rysy přímé demokracie, mezi něž patří i přímé národní iniciativy a referenda. Tyto iniciativy jsou v podstatě kampaně prostřednictvím peticí, které se snaží předložit návrhy pro hlasy voličů.

Ve Švýcarsku jsou tyto iniciativy velmi populární, jelikož skrze ně může být docíleno i změny v zákoně. Na základě „Swiss Federal Administration“ jsou národní iniciativy hnací silou přímé demokracie.

Hlavní motivy iniciativy

Jeden z hlavních aktérů „zlaté iniciativy“ byl člen Švýcarské národní rady a člen SVP Luzi Stamm. On a další tři členové této rady stáli za spuštěním podpisové kampaně zaměřené na repatriaci části oficiálních švýcarských zlatých rezerv.

SVP tvrdí, že Evropská centrální banka a Federální rezervní systém v minulosti rapidně zvýšily nabídku peněz, čímž devalvovali euro a americký dolar a to mělo za následek relativní posilování švýcarského franku a vytvoření tlaku na švýcarskou měnu, aby byla také devalvována.

Proti tomuto tlaku by působilo držení části devizových rezerv ve zlatě, což by umožnilo švýcarskému franku, aby vystupoval jako silná, částečně zlatem krytá měna, která je udržována v mezích devalvace.

Dále podle SVP bylo švýcarské zlato vždy považováno „za majetek švýcarského národa“.

Tento historický nárok byl poškozen v roce 2000 změnou v ústavě, na základě které přikročila Švýcarská národní banka k prodeji 1.550 tun z původních 2.590 tun zlatých rezerv. SVP trvala na tom, že prodej těchto zlatých rezerv byl chybou, a že Švýcarská národní banka a politici neměli právo prodat národní zlato.

Nakonec kvůli lepší transparentnosti SVP zdůrazňovala, že Švýcarská národní banka by měla být dotlačena k tomu, aby odkryla současné zlaté rezervy, sdělila, kde jsou uloženy a repatriovala je zpět do země.

Résumé SVP bylo takové, že transparentnost a měna, která není kontinuálně devalvována, by se staly modelovým příkladem pro ostatní země a centrální banky po celém světě.

Prodeje švýcarského "rodinného" zlata

Znepokojení SVP ohledně prodejů švýcarského zlata se týká především dvou období. V letech 2000 – 2005 prodala SNB celkem 1.300 tun zlata a následně v letech 2007 – 2008 bylo prodáno dalších 250 tun.

Prodeje zlata v letech 2000 – 2005 jsou sporné především, jelikož nastaly po sérii značných změn zákonů, které provedl švýcarský parlament v letech 1997 – 1999, a to především na doporučení SNB. V roce 1997 byl také změněn požadavek, podle něhož švýcarský frank již nemusí být kryt zlatem ze 40 %, ale pouze z 25 %. „Skupina expertů“ kompromitující SNB dále v roce 1997 doporučovala, že Švýcarsko by mělo prodat 1.300 tun zlata.

SNB k tomu přistoupila tak, že revalvovala úřední fixní cenu zlata na vyšší tržní cenu a poté argumentovala tím, že držba 2.590 tun zlata v devizových rezervách je nepřiměřená, pokud má být zlato pouhou rezervou v portfoliu.

V dubnu 2000 byly podniknuty další změny v zákonech týkajících se švýcarské měny. Mezi ně patřilo snížení krytí měny zlatem na 25 % a také schválení nového federálního měnového zákona švýcarským parlamentem, který umožnil demonetizovat zlato. Všechny tyto změny otevřely dveře k tomu, aby SNB mohla začít s prodejem zlatých rezerv.

SNB prodala 120 tun během 6 měsíců v období květen až září 2000. Následovaly prodeje v objemu 200 tun během 12 měsíců v období říjen 2000 až září 2001. Většinu těchto prodejů řídila Bank for International Settlements na pokyn SNB.

SNB poté začala s přímými prodeji, když prodala 980 tun během 4 let od října 2001 až do září 2005. Celkové prodeje tedy dosáhly 1.300 tun, z nichž 630 tun bylo prodáno 25 rozdílným subjektům, přičemž k fyzickému vypořádání došlo v Bank of England.

Zbylých 350 tun bylo prodáno pomocí derivátových obchodů, kdy každá transakce obsahovala 50 tun. Tyto prodeje byly součástí koordinované dohody centrálních bank o prodeji zlata pod názvem „Central Bank Gold Agreements“.

Následně bylo v letech 2007 a 2008 prodáno 250 tun zlata z důvodu rebalance portfolia SNB mezi měnami a zlatem.

V úhrnu dosáhly prodeje švýcarského zlata v letech 2000 až 2008 celkem 1.550 tun.

----------------------- KONEC 1. ČÁSTI ---------------------

Zdroj: GoldCore

POUČENÍ O RIZICÍCH
INFORMACE UVEDENÉ V TOMTO ČLÁNKU PŘEDSTAVUJÍ POUZE SUBJEKTIVNÍ NÁZOR AUTORA. NEJEDNÁ SE O FINANČNÍ PORADENSTVÍ NEBO INVESTIČNÍ DOPORUČENÍ. NENABÍZÍME ŽÁDNÉ ANALÝZY NEBO DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE NÁKUPU INVESTIČNÍCH INSTRUMENTŮ NEBO MOŽNOSTÍ OBCHODOVAT NA FINANČNÍCH TRZÍCH. NENESEME ŽÁDNOU ODPOVĚDNOST ZA TO, CO ČTENÁŘ UČINÍ NA ZÁKLADĚ NÁZORŮ ZDE PUBLIKOVANÝCH. VÍCE O UŽÍVÁNÍ STRÁNEK ZDE.