Inflační útok na úspory českého střadatele započal

NÍŽE UVEDENÝ ČLÁNEK BYL ZVEŘEJNĚN NA PORTÁLU WWW.ZLATEREZERVY.CZ DNE 1. 11. 2012 ZDE.

11. 10. 2012 poskytl Hospodářským novinám rozhovor současný guvernér České národní banky Miroslav Singer.^[1] Pokud by se rada ČNB rozhodla jeho slova následovat, dalo by se toto chování označit jako další útok na úspory střadatelů. Předmětem tohoto textu je identifikace příčin těchto kroků a hledání způsobu obrany pro držitele peněžních úspor.

Inflační cíl ČNB je nelegitimní

Nejprve bychom měli nahlédnout do Ústavy České republiky, která v Hlavě šesté o České národní bance přesněji v Článku 98 v odstavci (1) píše: „Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.“[2]
Avšak cenovou stabilitu si ČNB interpretuje následovně: „ČNB, podobně jako většina centrálních bank, se soustřeďuje především na stabilitu spotřebitelských cen. V praxi se stabilitou cen rozumí zpravidla nikoli doslova neměnnost cen, nýbrž jejich mírný růst. V březnu 2007 byl vyhlášen nový inflační cíl ve výši 2 % platný od ledna 2010 s tím, že ČNB bude stejně jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany."[3]
Při jednoduchém porovnání dikce Ústavy a její interpretace Českou národní bankou je zde zásadní rozpor. Cenová stabilita je pouze jedna a to je právě ta pevnost a stálost cen, a pokud by k nějaké změně mělo docházet, proč slovy ČNB jen směrem nahoru? Proč ne dolů? Proč v dnešní době, kdy technologie a pokrok mají za cíl zvyšovat životní úroveň, musí zde existovat inflační cíl (plán) stanovený ČNB ve výši 2 % ročně?

Základní příčinou je nastavení pravidel fungování peněžního trhu

Současné peníze nejsou pravými penězi tak, jak je znali naši předci. Tedy komoditou, která musela být nositelem hodnoty (obilí, zlato, stříbro apod.). Současné peníze jsou pouze dluhem, který vzniká v systému částečných bankovních rezerv. Tzn., banky přijímají vklady a i přesto, že slibují kdykoliv vklady vyplatit na požádání, tyto vklady půjčují. Dle vyhlášky ČNB[4] mohou obchodní banky v ČR půjčovat až 98 % takto uložených peněz. Tedy jakmile banka tyto peníze půjčí, nejenom že se stává insolventní, ale také vytvořila nové peníze, které jsou novým vkladem.  V zásadě jsou tedy všechny peníze dluhem, z kterého se musí platit úrok běžným komerčním bankám. Ne náhodou jsou jedny z nejziskovějších společností právě banky[5]. Pokud tedy v systému vznikají stále nové, ničím nekryté peníze, musí se tyto nové peníze v systému neustále projevovat (od roku 1993 narostla peněžní zásoba v ČR z cca 500 mld. na 3 000 mld., tedy 6x). Jedním z projevů je právě zvyšování spotřebitelských cen.

Soudobý bankovní systém je ve své podstatě ostudný a insolventní, neboť půjčuje peníze, které mu nebyly půjčeny, ale svěřeny k opatrování. Vytváří inflaci a růst spotřebitelských cen a ČNB se pouze snaží o jeho ospravedlnění (inflační cíl).

Soudobý bankovní systém je ve své podstatě ostudný a insolventní, neboť půjčuje peníze, které mu nebyly půjčeny, ale svěřeny k opatrování (více zde). Vytváří inflaci a růst spotřebitelských cen a ČNB se pouze snaží o jeho ospravedlnění (inflační cíl). Dále pak disponuje obrovskou mocí nad vládou, neboť právě tento finanční systém je nejvýznamnějším věřitelem státu (banky drží 39 % státního dluhu).[6] Pro pochopení peněžního systému doporučujeme k přečtení knihu „Peníze v rukou státu“.

A nyní ke slovům guvernéra Singera

Centrální bankéři a dnešní finančníci mají v zásadě jednoho společného nepřítele, a tím je pokles HDP a pokles cen. Důvod je zřejmý: pokud jsou všechny soudobé peníze dluhem, pak se z nich také musí platit úrok. A pokud ekonomika nevytváří dostatečnou přidanou hodnotu, která by úrok zaplatila, pak dochází k bankrotům dlužníků a nestabilitě finančního sektoru. Proto ČNB od pádu Lehman Brothers v roce 2008 snižovala úrokové sazby až na současných 0,25 %. Nyní je ČNB v situaci, kdy nemá s úrokovými sazbami kam klesnout, a tak v domnění podpory naší otevřené ekonomiky se bude dříve nebo později snažit o snížení kurzu české koruny oproti jiným měnám. Mimochodem stejnou politiku uplatňují ostatní západní centrální banky počínaje Švýcarskem, konče USA a Japonskem. Co na tom, že domácí podniky ani tak netrápí kurz české koruny jako neustálé regulace a státní zásahy. Jedním z příkladů je solární boom, který zde vznikl díky štědrým státním dotacím a významným bankovním půjčkám. Podkopal tak konkurenceschopnost českého průmyslu do té míry, že se dříve nebo později projeví v poklesu jeho výkonu a následně ve zvyšování nezaměstnanosti.[7]

Avšak stalo se, a tak nastupuje měnová politika České národní banky slovy Singera: „Každá centrální banka může vůči vlastní měně intervenovat v nelimitovaném objemu. Neboť na to potřebuje jen vlastní měnu a její emisi kontroluje, jinými slovy si peníze může vyrobit. Pakliže jste ochoten přijmout inflační důsledky nebo bráníte deflaci, jsou vaše možnosti neomezené.“[8]

Útokem na úspory střadatelů máme na mysli přesně ty „inflační důsledky“, o kterých se zde guvernér zmiňuje.  Mechanismus intervence je jednoduchý. Česká národní banka bude na měnovém trhu pomocí své moci („vyrábět peníze“) nakupovat za české koruny cizí měny. Lze předpokládat, že si zvolí nějaký směnný kurz koruny k euru a ten bude stabilně udržovat. Například 26,00 Kč za euro. Pokud koruna posílí přes tento kurz, bude prodávat koruny a kupovat eura. A pokud tento kurz nebude „z moci úřední“ postačovat, může jej zvednout tam, kam bude chtít.

Těmito měnovými manipulacemi se bude snažit centrální banka o zvýšení konkurenceschopnosti exportérů a následně zcela proti dikci Ústavy bude usilovat o zvýšení cenové hladiny na úroveň svého “inflačního cíle“.
Přímý důsledek měnové intervence není pouze vyšší konkurenceschopnost exportovaných výrobků a služeb[9], ale také zvýšení cen dovozů. Tj. ropy, zemního plynu, uranu, polotovarů a také potravin, které zde nelze vypěstovat (káva, čaj, exotické ovoce atd.). Tímto zvýšením cen a snížením životní úrovně má podle všeho ČNB slovy Singera bojovat proti „depresi českých spotřebitelů“. Myslí si, že manipulací trhu zvýší ekonomickou aktivitu. Jinými slovy chce, aby lidé buď 1) začali své úspory spotřebovávat, nebo 2) aby se více zadlužili.

Centrální bankéři nejsou schopni pochopit, že těmito kroky pouze přihazují další polínko do ohně. Myslí si, že pokud budou zvyšovat růst spotřebitelských cen, pak donutí střadatele ke spotřebě. To je však hluboký omyl. Lidé jsou si přeci vědomi, proč spoří. Nejsou slepí. Vidí, že se všude pouze a jen zdražuje[10]. Vidí, že tento stát již nadále nemá na to, aby udržel životní úroveň důchodců na takových číslech, jak sliboval. Lidé vidí, že zdravotní systém je v úpadku a měsíc od měsíce nemá na financování již dříve schválených léků atd.. Mohli bychom pokračovat donekonečna, ale výsledek tohoto chování můžeme pozorovat na výsledcích krajských a senátních voleb, kdy voliči k moci přivedli po 20 letech komunisty.

Jak se proti tisknutí peněz bránit?

Státní instituce neplní a ani nemohou plnit roli dobrého hospodáře, protože stát je reprezentován lidmi, kteří pouze a jen sledují své zájmy. Najdeme nesčetně příkladů korupce a švindlu, který je následkem zvyšování moci státu nad občanem. Stát se pod tíhou svých problémů plně obnažuje a ukazuje svou pravou tvář. Zvyšuje daně, snižuje míru svobody a upřednostňuje jednu zájmovou skupinu před druhou v závislosti na aktuálním rozvržení politické moci. Na některé subjekty ani změna rozvržení sil v Parlamentu nemá vliv.

Občan, který stále ještě věří v to, že krást se nemá, že žít na dluh je špatné a věří v základní hodnoty společnosti, jako je konání dobra, tj. nabídnout ze sebe to, co trh požaduje a zasloužit si tak odměnu, by měl vzhledem k dalšímu útoku na své úspory přikročit k opatřením, které někteří již konají.

Některá východiska:

Přesně tak, jak nám diktují centrální bankéři, opusťme držbu české koruny a nahraďme ji hmotným statkem. Avšak vyvarujme se spotřeby a dalším dluhům. Dejme přednost investicím. Snižme svou ekonomickou závislost na státu a jeho službách.

Příklady:

• Pokud jste vlastníky domu a máte sebemenší možnost si vytvořit soběstačnost na vodě, pak tak učiňte. Vyvrtání studny je způsobem, jak neplatit vodné a ani DPH z této služby.
• Pokud můžete zvýšit svou nezávislost na zemním plynu nebo teplu dodávané z teplárny, pak tak učiňte. Kotel na spalování dřeva je vítaným způsobem, jak ušetřit na DPH a nebýt na dodávkách zahraničních surovin závislý. Cena zemního plynu je přímo závislá na měnových intervencích ČNB.
• Pokud máte možnost vytěžit svou zahrádku, je lepší tak učinit. V případě zvyšovaní cen pohonných hmot se budou zvyšovat ceny potravinářských produktů. Pokud bude pokračovat deficitní hospodaření Evropské komise, pak Evropská unie nebude nadále schopna financovat dotacemi zemědělskou produkci tak, jako doposud. V horším případě, pak bude nadále regulovat chov užitných zvířat a zasahovat do pravidel chovu. Zvýšení cen vajec je jeden z mála příkladů. Opět neplatíte DPH.
• Chovejte včely. Nesou při vhodném uskladnění prakticky nezkazitelný med (bez DPH – kromě dokrmování) a vy tak zvyšujete výtěžnost zemědělské produkce.
• Nakupujte do zásoby dovozové potraviny, jejichž cena je přímo závislá na snižování kupní síly české koruny (zrnková káva, čaj apod.).
• Část finančních prostředků přesuňte do hmotných, vysoce likvidních komodit. Nejlépe investičního zlata, které je osvobozeno od DPH.
• V případě, že máte větší úspory, pak je vhodné se rozhodnout ke koupi bytu menších rozměrů. I přesto, že mohou ceny bytů nadále pomalu klesat, budou se lidé stále ve větší míře obracet na bydlení v nájmu. Důvodem je právě snižující se životní úroveň obyvatelstva - zvláště mladých lidí. Ti nejsou schopni ze svých příjmů vyčlenit dostatek finančních prostředků na hypoteční bydlení (i přes nízké úrokové sazby).
• V případě dalších investic se mohou zdát výhodné ceny některých akcií nesoucích dividendy. Zde však musíte vyhledat skutečného profesionála.
• Pokud uvažujete o spoření prostřednictvím penzijních fondů, důkladně si prostudujte jejich podmínky. Podle nás je tento tzv. soukromý penzijní systém v soudobém finančním systému pro střadatele zcela nefunkční. Penzijní fondy financují státní dluh již z 20%[11], a jakmile z těchto fondů začne více prostředků odtékat než do nich přitékat, pak dochází k reformě. Mimochodem, to je jeden ze základních důvodů, proč je současná reforma tak aktuální. Stát je závislý na cizích zdrojích, protože je v neustálém deficitním hospodaření. Penzijní fondy nevydělají ani na růst spotřebitelských cen, a tak jsou úspory ve fondech znehodnocovány. Kvalitní zdroj příjmů pro stát, podstatná ztráta pro střadatele.

Závěrem

Centrální bankéři se ve stále větší míře „cítí odpovědní“ za své ekonomiky a také mimo jiné chrání důvody své existence. Proto i za cenu vysoké inflace budou udržovat při životě současný finanční systém, který je postaven na nepravých penězích. Inflační útok na domácí úspory skrze měnovou intervenci je podle všeho neodvratitelný.

Roman Pilíšek
hlavní ekonom společnosti ZLATÉ REZERVY

článek byl vydán dne 1. 11. 2012

---------------------------------------------------------------------------------------------

Reference