Douglas E. French: Indická mánie po zlatě

Indové uspoří přibližně 30 % svého příjmu oproti Američanům, kteří uspoří přibližně 5 %. Navíc jsou Indové stále bohatší. Dříve to byla velmi chudá země, ve které už dnes ale bohatá a střední třída převýšila svým počtem chudé z celkového počtu 1,2 miliardy obyvatel. Indie má šestou největší ekonomiku světa.

Pokud lidé nejsou nějak státem usměrňováni, vysoká poptávka po zlatě bude zajištěna.

Indičtí politici jsou však znepokojeni. Nákupy žlutého kovu zvýšily deficit běžného účtu země o 5,4 % HDP.

Indická centrální banka (RBI) vytvořila zprávu indikující, že je „třeba usměrňovat import zlata, protože nenasytná chuť po žlutém kovu by mohla ohrozit ekonomickou stabilitu“, píše BullionStreet.com

A tak se indická vláda a centrální banka snaží přimět lidi k nákupu jiných finančních produktů. „Je zde potřeba ze strany bank představit nové,zlatem jištěné finanční produkty, které mohou snížit nebo oddálit poptávku po importech zlata,“ uvádí zpráva RBI.

Představitelé centrální banky si myslí, že pokud by bylo možné indickou veřejnost informovat o finančních instrumentech jako jsou zlaté akumulační plány, zlaté penze a na zlato napojené účty, vzdá se své posedlosti po barbarském pokladu?

Hlavní indický obchodní představitel prohlásil, že by importy zlata do země mohly klesnout pouze k 550 tunám během příštího roku, což je „o trochu více“ než polovina z 967 tun v roce 2011.

Tak to tedy hodně štěstí! Lidé v Indii mají kulturní, historické a tradiční důvody k nákupu zlata. Považují ho za nejcennější aktivum vůbec. Indové chtějí vlastnit zlato stejně jako Američané domy.

Tak to tedy hodně štěstí! Lidé v Indii mají kulturní, historické a tradiční důvody k nákupu zlata. Považují ho za nejcennější aktivum vůbec. Indové chtějí vlastnit zlato stejně jako Američané domy.

Ganesh Rathnam připojil příběh, který vysvětluje indickou posedlost po zlatě. Když jeho otec, pediatrický chirurg, chtěl koupit pozemek na stavbu nové kliniky, zastavil kvůli financím šperky své manželky. „Stejným způsobem miliony lidí v Indii financovaly své podniky či farmy, nebo zajistily základní potřeby během vážných finančních potíží tím, že se zaručili svými zlatými šperky,“ píše.

Minulý rok byl uveden 60minutový spot „Indická milostná aféra se zlatem“. Korespondent Byron Pitts byl udiven tím, že lidé v Indii považují nákupy zlata za úspory. Indové nevěří, že by utráceli, když si kupují zlato, ale naopak věří, že své peníze vkládají na spořicí účet. Často na účet, který se dá nosit okolo krku či zápěstí.

V Indii je celkem 22 oficiálních jazyků, takže zde je 22 způsobů, jak říct zlato. A nic neřekne v Indii zlato tak, jako svatba. Polovina všech nákupů zlata v zemi je určena na svatební šperky. V Indii se říká: „Když zde není žádné zlato, nebude svatba.“ Zlato tedy vlastní každý,  protože zde je 10 milionů svateb ročně. Některé jsou tak výstřední, že trvají několik dní.

Rodiče začnou shromažďovat zlato na svatební den své dcery už od okamžiku jejího narození. Toto zlato představuje určité finanční zabezpečení, které přinese nevěsta do svazku. Zároveň to nevěstě dává určitý ekonomický status ve vztahu. A zatímco přináší zabezpečení, většinou se neprodává, ale předává se z generace na generaci. Může však být zastaveno, když je to potřeba.

Zlato je symbolem čistoty a je považováno za svaté, ale je také ukazatelem prosperity. Šperky jsou ukazatelem bohatství a zlato to říká jasně a nahlas. Ne z důvodů marnosti, ale protože nosit zlato je považováno za čest. Nemůžete mít rodinu bez zlata. Žlutý kov je způsob života.

Tato košile váží přes 3 kg zlata a stála přes 230 000 USD (cca 4,5 mil. Kč). „Lidé nakupují auta a jezdí do zahraničí na dovolené“, řekl Pune Mirror. „Pro mne zlato představuje opravdovou vášeň. To je ten důvod, proč jsem vynaložil takové množství peněz na tuto košili.“

Analytik na zlato sdělil Pittsovi, že je nemožné Indovi vysvětlit, že by zlato mohlo ztratit na ceně. Indická společnost existuje několik tisíc let. Za tu dobu se lidé naučí pár věcí. Za prvé, šetři peníze na neočekávané! Za druhé, nevěř bankám! A za třetí, nevěř vládním papírovým penězům! Indy nezajímají společné fondy a jiné finanční produkty.

Dokonce i ti nejchudší v Indii kupují zlato. Šetří a každý týden si koupí malý gram zlata.

„Zlato má v indických básních Ramayaně a Mahabharatě bohatou tradici,“ píše Rathnam. „Bylo spojováno s pompézností a honosností bohů a králů, kteří v těchto mytologických příbězích vystupují.“

Dále vysvětluje, že stříbrné mince byly široce používány v Indii během vlády Maurya přibližně 250 př.n.l. a první zlaté mince byly ve velkém raženy během dynastie Gupta okolo roku 250 po Kristu. Indie byla sbírkou království a lenních panství, které spolu často bojovaly. Zlato se snadno schovávalo, „což umožňovalo obyčejným lidem vyhnout se okradení nájezdnickými armádami,“ píše Rathnam. Králové se měnili stejně jako mince, a tak se zlato stalo preferovaným způsobem ukládání bohatství.

Poté, co byly indické cizí rezervy zdecimovány ve válce s Čínou, ustanovila vláda zákon o kontrole zlata z roku 1962, který zakázal soukromé vlastnictví zlatých prutů a vynutil si roztavení všech prutů na šperky.

V sedmdesátých letech dosáhla daňová sazba 95 % a indická měna, rupie, ztratila na ceně. Nejenže se Indové uchýlili k ukrývání svých majetků před berními úředníky, ale také se snažili přežít inflaci. Proto si vybrali zlato a nemovitosti. Rathnam také poukazuje na to, že pojištění bankovních vkladů je pouze pro částky nad $2,000, což z bankovních depozit dělá riskantní majetek.

Ministra financí Chidambarama Palaniappana ale nezajímají tradice ani prozíravost. On v nákupech zlata vidí spotřebu, která přispěla k $64 miliardám rostoucího státního deficitu běžného účtu.

Zatímco průměrný Ind miluje zlato, státní byrokraté nikoliv. Čísla hovoří sama za sebe. Indická vláda vlastní pouze 360 metrických tun, zatímco hodnota soukromého sektoru je odhadována na 15,000 metrických tun. Jsou to skutečně peníze lidí.

Indický expert na zlato sdělil v 60 Minutách Pittsovi, „když Indie kýchne, průmysl se zlatem dostane rýmu“.

Vláda se o kýchnutí snaží, ale lidé jsou chytří. Tisícileté tradice pravděpodobně udrží trh se zlatem zdravý bez ohledu na to, jak moc to politikům vadí.

Doug French

Douglas E. French je prezidentem Ludwig von Mises Institute. Obdržel titul magistra přímo pod vedením Murray N. Rothbarda na Nevadské Univerzitě po mnoha letech strávených v bankovním sektoru.

ZDROJ: http://lfb.org/today/indias-gold-mania/