Ideální typ spíše než vědecký pojem, protože žádné dvě centrální banky nejsou úplně stejné. Téměř všechny moderní země mají centrální banku, což je velká banka fungující přímo jako vládní instituce, nebo jako soukromá instituce, jejíž řízení je vládou přísně kontrolováno. Většina centrálních bank byla založena zákony jako výsledek národní finanční tísně, například zhroucení kvůli předchozí úvěrové expanzi (americký systém federálních rezervních bank, FED), nebo kvůli touze vlády získat více prostředků, než kolik je ochotna či schopna získat prostřednictvím daní nebo soukromých úvěrů (Bank of England). Centrální banky se obvykle snaží kontrolovat úrokové míry, rezervní požadavkya emisi bankovek národními bankami a jednají jako věřitel poslední instance, u kterého mohou ostatní banky v nouzi získat prostředky tím, že centrální banka eskontuje některou z jimi držených investic. Tímto technickým postupem se centrální banka snaží kontrolovat objem → peněz v širším smyslu, a tedy nepřímo ovlivnit ceny, výrobu a zaměstnanost. Politiky centrální banky jsou obvykle určeny snahou o (1) zabránění finanční panice, recesi či depresi, obvykle prostřednictvím expanze → oběžného úvěru, a (2) poskytnout vládě zdroje pokrýt všechny deficity, které není možné pokrýt prostředky ze soukromých zdrojů.