Zákon pojmenovaný po jeho podporovateli a politickém vůdci → měnové školy, ministru financí a ministerském předsedovi siru Robertu Peelovi (1788—1850). Zákon reguloval fungování tehdy soukromě vlastněné Bank of England až do 1. světové války. Banka byla rozdělena na dvě oddělení, z nichž jedno sloužilo k vydávání bankovek a druhé pro depozitní bankovní operace. Dodatečný nárůst objemu bankovek byl omezen na ty, které byly kryty vklady zlata. Platnost tohoto opatření, bránícího dodatečné emisi fiduciárních prostředků v podobě bankovek, byla před 1. světovou válkou třikrát pozastavena (1847, 1857 a 1866). Požadavek na zlaté rezervy se však netýkal bankovního oddělení banky, které tak mohlo rozšiřovat poskytnutý úvěr, a tím zmařilo snahy měnové školy zabránit → úvěrové expanzi.