Teorie některých autorů z 16. a 17. století, založená na víře, že zisk jednoho člověka nebo národa musí představovat ztrátu jiného a že vzácné kovy jsou vždy tou nejvíce žádoucí formou bohatství. Ve snaze zvýšit bohatství národa doporučovali národní regulaci zahraničního obchodu takovým způsobem, který měl podle nich zvýšit vývozy zboží a omezit jeho dovozy, a tím vést k přílivu drahých kovů. Tento stav se dodnes nazývá příznivou obchodní bilancí. Zastánci těchto teorií v 19. a 20. století jsou označováni jako neomerkantilisté. Viz → platební bilance.