Britská skupina vycházející z díla Davida Ricarda (1772—1823), oponující → bankovní škole. Měnová škola prosazovala „měnovou teorii“ v 19. století ve sporu o zákony, kterými se měla řídit Bank of England a které měly vytvořit základ britského měnového systému. Podle „měnové teorie“ měly všechny změny národního množství peněz přesně odpovídat změnám národem drženého objemu měnových kovů (poroce 1853 jen zlata). Obecně byla tato škola proti principům svobodného bankovnictví a právním postihům pro jakékoli libovolné zvyšování nebo snižování národního objemu peněz, které podle jejich názoru zahrnovaly bankovky, ale ne bankovní vklady, jež bylo možné převádět či k nim vypisovat šeky. Stručně řečeno bankovní škola nesouhlasila s vydáváním fiduciárních bankovek proti směnkám nebo vládním cenným papírům a usilovala o právní zákaz vydávání veškerých bankovek, ke kterým neexistovaly 100% zlaté rezervy. Měnová škola uspěla při prosazení svých myšlenek do bankovního zákona z roku 1844, tzv. → Peelova zákona. Tento zákon sice zakazoval vydávání fiduciárních bankovek, dovolil však rozsáhlou expanzi → oběžného úvěru v podobě vkladů na požádání. Proto nebyl tento zákon schopen omezit vydávání → fiduciárních prostředků tak, jak to měnová škola předpokládala.