Peněžní jednotka Spojeného království, skládající se z 20 šilinků (zn. „s.“) po 12 pencích (zn. „d.“ z denarii, latinského označení pence). V jednu dobu byla britskou peněžní jednotkou trojská unce stříbra, která vešla ve známost jako libra šterlinků. Termín „šterlink“ pochází ze slova „Easterling“, označení severoněmeckých kupců, kteří ve 13. stol. založili v Anglii obchodní cech (Hansa). Jejich mince byly proslulé svojí spolehlivou jednotností co do váhy a ryzosti. Během většiny18. stol. platil v Anglii podle práva bimetalický standard nadhodnocující stříbro. V důsledku → Greshamova zákona tak šlo fakticky o → zlatý standard. Jednolibrová zlatá mince získala označení zlatý sovereign, protože se na jejím líci objevila bysta panovníka. Během napoleonských válek se britská vláda uchýlila k → úvěrové expanzi, v jejímž důsledku pozastavila Bank of England mezi lety 1797 až 1821 směnu svých bankovek za zlato. Zlatý standard byl právně přijat v roce 1816 a fungovat začal roku 1821. Od tohoto roku až do začátku 1. světové války (1914) byly bankovky Bank of Englanda zlaté sovereigny vzájemně směnitelné, až na krátká přerušení směnitelnosti v letech 1847, 1857 a 1866. Zlatý standard byl poté znovu obnoven v roce 1925 na úrovni předválečné parity 4,86 $ či 0,2568 trojské unce zlata za jednu papírovou libru. V roce 1931 byl zlatý standard opuštěn a hodnota libry klesla na 3,27 $ na konci roku 1932. Americká devalvace v letech 1933 až 1943 zvýšila její dolarovou hodnotu na 5,15 $, ale její hodnota od té doby neustále klesala až do roku 1940, kdy byl vyhlášen oficiální kurz 4,03 $ za jednu libru. V roce 1949 dále devalvovala na 2,80 $ či 0,08 trojské unce zlata za jednu libru šterlinků. Od té doby libra neustále devalvuje a již není vázána na zlato. V roce 1971 byla přijata desítková soustava a libra byla rozdělena na 100 nových pencí. Viz také → guinea.