Obhájci postojů zastávaných lordem Johnem Maynardem Keynesem (1883—1946), zejména těch obsažených v jeho Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz (General Theory of Unemployment, Interestand Money, 1936). Obecně lze říci, že tyto postoje jsou novou formulací celé řady dříve vyvrácených ekonomických omylů. Keynes popřel Sayův zákon trhů, věřil, že všeobecná nadměrná výroba je možná, snižoval význam úspor a doporučoval zvýšení spotřeby a utrácení na dluh jako léčbu hospodářských recesí a depresí. Jeho receptem na nezaměstnanost, způsobenou schopností politicky chráněných odborů zvýšit mzdové sazby svých členů nad úroveň na svobodném trhu, bylo snížení hodnoty peněžní jednotky úvěrovou expanzí a inflací. Věřil, že tento růst objemu peněz podpoří zaměstnanost zvýšením kupní síly, kterou nazýval „efektivní poptávkou“.