V obvyklém nevědeckém užití tohoto pojmu jde o velké zvýšení objemu → peněz v širším smyslu, které vede k poklesu kupní síly peněžní jednotky, zkresluje ekonomickou kalkulaci a narušuje význam účetnictví jako prostředku určování zisků a ztrát. Inflace dopadá na různé ceny, mzdové sazby a úrokové míry v různých časech a v různé míře. Proto narušuje spotřebu, investice, průběh výroby i strukturu obchodu i průmyslu a zvyšuje bohatství a příjmy jedněch a snižuje je u jiných. Inflace nezvyšuje celkové bohatství, jež je možné spotřebovat. Pouze přeskupuje kupní sílu ve prospěch těch, kdo jako první obdrží nějaké z těchto nových, dodatečných peněz. Tato rozšířená definice, zvýšení objemu peněz, postačuje pro historii a politiku, postrádá však přesnost vědeckého pojmu, protože rozdíl mezi malým a velkým nárůstem objemu peněz je neurčitý a rozdíly v nich jsou pouze otázkou míry. Přesnější definicí, využitelnou v teoretické analýze, je zvýšení množství peněz v širším smyslu, které není kompenzováno odpovídajícím zvýšením potřeby poptávky po penězích v širším smyslu, takže výsledkem musí být pokles objektivní směnné hodnoty (kupní síly) peněžní jednotky. Pozn.: Dnes populární zvyk definovat inflaci pomocí jednoho z jejích dopadů, vyšších cen, skrývá před veřejností ostatní důsledky zvýšení objemu peněz vždy, když je tento růst kompenzován odpovídajícím poklesem cen kvůli zvýšení výroby. Užití této definice tak oslabuje odpor k dalšímu zvyšování objemu peněz politickým nařízením nebo manipulací a umožňuje stále větší narušování hospodářské struktury, předtím než se dostaví nevyhnutelné období přizpůsobení, obecně známé jako recese nebo deprese.