FT: Hotovost za zlato při záchraně eurozóny

Až donedávna byla tato diskuze spíše doménou těch, kteří věří na konspirační teorie na zlatých trzích a také řadových německých politiků. Ale nyní se možnost použití zlata na financování záchrany eurozóny blíží realitě. V konceptu studie Evropské komise o společných „eurobondech“ (ohlášeném ve Financial Times tento týden) je skryt návrh, že zlato by mohlo být použito k zajištění těchto dluhopisů. Návrh říká, že za účelem “posílení“ garancí eurobondů by vlády mohly poskytnout zajištění, a to i „zlatými rezervami, které jsou ve většině zemí EU převážně nad rámec potřeb“. Centrální banky eurozóny drží 10 792 tuny zlata – 6,5 % veškerého žlutého kovu, který byl kdy vytěžen – v hodnotě nějakých 590 mld. dolarů.

Ale aby bylo jasno: toto neznamená, že se centrální banky připravují k prodeji zlata za účelem sanace eurozóny. Kromě početných právních problémů (prodej rezerv pro financování vládních půjček porušuje Maastrichtskou smlouvu), by navíc likvidace zlata vypadala prostě příliš zoufale. Zlaté cihly by ale mohly být použity pro zajištění. Vlastně, pokud by evropští politici skutečně věřili, že problémy těch větších států eurozóny jako je např. Itálie jsou založeny spíše na likviditě než na solventnosti, použití zlata jako záruky by mohlo být elegantním řešením ke znovuzískání důvěry dluhopisových trhů.

Pro potenciální investory (mezi něž lze bezpochyby zahrnout vlády rozvíjejích se trhů /emerging countries/, fondy svrchovaného majetku /sovereign wealth funds/ a podobné) je to přitažlivé díky pravděpodobnému zajištění proti riziku bankrotu, které by jim zlato poskytlo. Většina analytiků věří, že kdyby měla země jako je Itálie zkrachovat, cena zlata (hlavně když je denominované v eurech) by se vyšplhala do závratných výšek. Zlatem zajištěné dluhopisy by zemím eurozóny mohly zpřístupnit rozsáhlé možnosti nového financování. Například italská centrální banka drží 2 451 tuny zlata v hodnotě asi 100 mld. eur. Přestože tato částka bledne ve srovnání s italským celkovým dluhem ve výši téměř 2 000 mld. eur, mohlo by to zmírnit některé tlaky na krátkodobé financování.

Itálie musí v příštích třech letech získat kolem 600 mld. eur. Pokud by tedy použili tento žlutý kov pro zajištění prvních 20 % nových dluhopisů, mohlo by to pokrýt jejich potřeby až do poloviny roku 2014. Úspěšný prodej těchto zlatem zajištěných dluhopisů by vytvořil takový účinný cyklus, díky němuž by pak bylo jednodušší získat peníze z nezajištěných výpůjček. Jednání tohoto typu jsme už ale viděli v dřívějším případě. Itálie už to skutečně dříve udělala, a to když obdržela pomoc ve výši 2 mld. dolarů od Bundesbanky v roce 1974 a poskytla své zlato jako záruku.

V roce 1991 použila Indie své zlato k zajištění půjčky od Bank of Japan a od některých jiných. A v roce 2008 vyměnila - podle Světové rady pro zlato (World Gold Council) - švédská Riksbanka své zlato za účelem zvýšení hotovosti a k dodání likvidity do skandinávského bankovního systému.

Jak řekl Paul Mercier, tehdejší zástupce ředitele tržních operací v ECB, na konferenci zlatého průmyslu v roce 2009: „Ve všeobecné krizi, která vede k neuznání cizích dluhů nebo dokonce k mezinárodní izolaci země … zůstává zlato posledním a globálním platebním prostředkem, který je stále akceptován a to je jeden z důvodů, který některé centrální banky používají k ospravedlnění držby zlata.“ Jak prohlášení naznačuje, problémem je, že země se historicky obrátily ke svým zlatým rezervám pouze v těch nejhorších případech. A věřitelé by pravděpodobně požadovali, aby bylo zlato přesunuto na neutrální místo. Opatření, kterým Indie přesunula 47 tun do Bank of England v dohodě z roku 1991, způsobilo v zemi rozhořčení. Nicméně, jelikož krize v eurozóně trvá již třetím rokem, může teď být správný čas k oprášení těch starých římských mincí v trezorech Banca d´Italia.

ZDROJ : Financial Times
http://www.ft.com/intl/cms/s/0/c7f61068-1472-11e1-8367-00144feabdc0.html
PŘEKLAD: Lucie Hošková